Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už už jsem chtěl začít ve smyslu dlouho očekávané desky obnovených Minsk, ale vlastně vůbec nevím, jak moc byla tahle deska očekávaná, jak moc široce jsou Minsk známí a jestli se na jejich čtvrtou desku netřepala jen hrstka fandů zatěžkaného post metalu. Mám totiž takový dojem, že Minsk nikdy pořádně nevystoupili ze stínu Neurosis, potažmo podobných kapel, které právě v duchu těchto otců z kalifornského Oaklandu zhudebňují rozhárané lidství na ploše mohutně znějících kytar. A dosaďte si co libo, ISIS, A Storm of Light či zástupce starého kontinentu Cult of Luna a jejich poslední a famózní desku „Vertikal“. Takže otázka - znáte Minsk?

Minsk si užili svůj díl slávy v druhé půli první dekády, vydali tři vyrovnané a velmi silné desky, přičemž zaujali hned tou první, která jim vynesla kontrakt u Relapse, zvládli pár významnějších koncertů a s příchodem nové desetiletky pro někoho možná překvapivě uvolnili místo dalším, kterých je vždycky a všude dost.

Nová kapitola v podobně alba „The Crash and the Draw“ se objevila letos v dubnu, opět na Relapse, opět bez hudebního sentimentu, opět v nemilosrdné délce. Novinka je zatím nejdelší nahrávkou Minsk (75‘41“) a pokud bych měl soudit podle úvodu alba (především tedy skladby „Within and Without“), dodal bych, že i nejsurovější. Právě tahle skladba se svou tíhou a nijak neskrývaným nervním běsem trochu vymyká zbytku alba, resp. tvoří jakousi esenci všeho, co kdy tahle kapela minimálně pro mě zosobňovala, a vše koncentruje do neskutečně silných osmi minut. Vzpomínáte na „Three Moons“ z předchozího alba? Nadšení? Ano, veliké!

And grey, and black and nothingness
We form a line, from there to here
Hoping to find our way back

Úvod desky má prostě svou váhu a ani třináct minut první skladby posluchačský úděl nijak nezlehčuje. Vrstevnatě poskládané kytary, výborně zaranžované vícehlasé vokály, tribálně znějící přechody na bicích, silná a monumentální klávesová aura, pasáže vzletné a pasáže hutné a těžké. Klasika? Souhlasím, Minsk nikdy neplatili za inovátory, ale poctivé srdcaře a „To the Initiate“ budiž toho důkazem. Další dění ale provází lehké zklamání, neb třetí až šestá položka tracklistu je bohužel tím nejméně zajímavým, co tahle nahrávka obsahuje. Především v druhé polovině první části „Onward Procession“ a pak v části druhé kapela úplně ztrácí směr - možná experimentuje, možná hledá nové cesty a nové přístupy a možná se jen ztrácím já v hudbě, kterou jsem nečekal. Budiž. Třetí část naštěstí chytá trochu svěží vítr, pokud tak lze nazvat psychedelický výlet rámovaný skvělými chorály a studeným elektronickým podkresem. Vše pak vrcholí a graduje v závěrečné části „Return, The Heir“, někomu jistě připomínající ISIS.

Po ambientním předělu „Conjunction“ nás čeká ještě téměř 30 minut, které více méně zosobňují Minsk tak, jak je známe z alb předchozích. Snad s výjimkou první poloviny „The Way Is Through“, která svou odlehčeností zasahuje až k post rocku (i když ani to není úplná novinka) a v níž je zcela zřetelně znát, že čisté vokály nejsou silnou stránkou kapely. Naštěstí se druhá polovina vrací tam, kde jsou si Minsk jistí svým konáním - silná atmosféra, nervní kytary, hlas jak hrom a psychicky rozložený posluchač, který - aniž by chtěl - tahá ze dna své duše všechny nahromaděné běsy a do ochraptění je vrhá proti stěnám pokoje. Vrchol v podobě závěrečného opusu „When the Walls Fell“ je potom sladkou tečkou (dá-li se to tak říct) za celým albem a jednoznačně skvělý moment, který pochybovačným povahám možná připomene finále desky „A Sun That Never Sets“ od Neurosis.

Takže závěr? V mnoha ohledech jde o desku, kterou šlo očekávat, která mnoho nepřekvapuje, ale která má svou beze sporu vysokou úroveň. Vedle skvělých skladeb a pasáží jsou místa slabší, v nichž se ztrácím a tápu a s nimiž se rozloučit by mi nečinilo nižádný problém. Ale není jich mnoho. Dosaďte si dle libosti míru vlivu Neurosis a jim podobných, tenhle rébus nechávám na každém z vás. Pro mě osobně Minsk zůstávají kapelou nikoliv inovativní, ale ve své podstatě skvělou a patřící (snad) k světové žánrové špičce. K té mé určitě.

We will find our way
Beginning of the end