Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Životnímu nastavení v tom smyslu, že aby bylo něco uděláno dobře, musím si to udělat sám, docela rozumím. V mnoha případech je to jediná možná cesta jak se vyhnout třenicím a nikdy nekončím diskuzím, ve kterých se střetávají dvě naprosto oprávněné představy o tom, jak to mělo být. Asi by šlo ve světle tohoto přístupu rozumět tomu, že vždycky vznikaly, vznikají a vnikat budou hudební one-man projekty a asi by nebyl vůbec problém napsat delší slohovku na téma jejich výhod a nevýhod. Schválně zkuste zapátrat v paměti, kolik jich znáte, kolik byste jich zařadili do kategorie povedených a kolik do té druhé. Ten dnešní bude ten druhý.

SaintSombre je projekt jistého Stevea R., který mu vdechl život teprve letos, byť na hudební scéně on osobně žádným nováčkem není a nedá moc práce dohledat, že za sebou má angažmá minimálně ve dvou blackmetaových kapelách. Co ho vedlo na počátku páté dekády svého života založit něco nového a navíc ještě změnit žánr, nevím. Každopádně to vzal z gruntu, kromě značky SaintSombre k tomu přidal i vlastní vydavatelství Rotten Tree Production, na němž tahle horká novinka v polovině listopadu vyšla.

V jejím úvodu nepopírám nadějná očekávaní, kdy strojový rytmus a industriálně laděný zvuk dá vzpomenout na Godflesh, ovšem tahle naděje nevydrží dlouho. První zásah na solar posluchačských nároků přichází s tím, jak Steve otevře ústa a naplno vyjeví svůj velmi nezajímavý, jednoduše hrubý a necharismatický hlasový projev. Dalších zásahů přichází následně mnoho – ať už v podobě pokusů o nápodobu zvuku Cult of Luna (určitě vzpomeňme na Vertikal, s nímž najdete mnoho paralel nejen díky grafickému ztvárnění titulního obrázku) nebo v podobě skladatelského tápaní, které zahání poměrně dlouhé sklady do mnoha slepých uliček, z nichž pak marně hledají cestu dál. Album vůbec trpí na neustálé hledání směru, jakéhosi smysluplného navazování jednotlivých částí a pasáží, které nejsou provázány ani skladatelsky, ani v aranžích.

Zvuk nahrávky hrubne do post-metalových až sludge-metalových odstínů a poměrně naivně se snaží propojit kytarovou složku s tou elektronickou, se samply a smyčkami. Nedaří se to a řekl bych, že hodně. Nepodařilo se ani vytvořit zajímavou, dobře nazvučenou stopu bicích, které jsou vyloženě tristní, místy úplně chybí a poměrně jasně ukazují, že tvůrce se jen těžko dokázal zabývat více stopami zaráz a soustředil se vždycky jen na nějakou. Skladby tak připomínají střídání nesourodých a nepropojených částí, ve kterých dohromady dává nějaký smysl snad jen kytara a samply. Ani jedno ale nepřináší nic, co by stálo za doporučení.

Earth/Dust je z tohoto pohledu školáckou deskou až příliš okatě ukazující, že za ní nestojí sehraná kapela, ale jedinec, který zatím bojuje se schopností vymyslet dobré party pro všechny nástroje a pak je poskládat do zajímavého celku. I těch několika málo momentech, kdy se mu něco podobného poštěstí, je výsledkem stejně jen jakási podřadná variace na Cult of Luna, což lze považovat za vítězství spíše Pyrrhovo. Sečteno a podtrženo, moje doporučení tahle nahrávka nemá, na to je dobré, lepší a hlavně mnohem lepší žánrové muziky už vydáno hodně.