Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Doom, stoner, psychedelie to všechno se moc hezky poslouchá, když se to umí dobře zahrát. Jednou takovou vyspělejší kapelou, která umí příslušné žánry svědomitě servírovat je švédské těleso Salem’s Pot. To se na světě hudebním představilo poprvé roku 2011 a v letošním roce nám předhazuje své druhé řadové album pojmenované jako Pronounce This!.

Obal desky je takový, jak bych to jen kulantně řekl, zvláštní. Osobně se mi nelíbí, ale zase mi nepřijde rušivý. Debutová práce měla však daleko hezčí zpracování. Název desky mi nenápadně podsouvá prvotní desku velikánů Lynyrd Skynyrd, ačkoliv podobnost může být čistě náhodná. Ale o tuhle kapelu se v recenzi ještě párkrát otřeme. Oproti debutu kapela zdvojnásobila počet skladeb a samozřejmě i lehce natáhla časovou hrací osu. Zatímco půlhodinová prvotina mi přišla jako fajnová záležitost s těžce okultním nádechem (rozuměj, jde především o psychedelický rock a tak to okultno je třeba vnímat optikou tohoto žánru), tak nová deska má daleko odlehčenější a odvážnější charakter.

Několikrát jsem zmínil slůvko psychedelie, což je magnet i odpudivá věc zároveň. S takto pojatou hudbou se zkrátka musí umět zacházet. Cit však Salem’s Pot nechybí a zároveň i zdravá dávka humoru a nadsázky, která se poťouchle prolíná celou deskou. Na psychedelii nejvíce přísahají zvukové efekty a doplňky roztodivných původů. Hádám snad jen theremin na další zdroje prapodivných ruchů si netroufám. Jejich použití je střídmé, nikoli rušivé avšak občas náležitě vystrčí růžky, aby posluchače obveselily, či jinak přeorientovaly jeho mysl. Ruku v ruce jde samozřejmě i celá muzika, která se pohybuje od veselých kousků až k těm zádumčivějším pasážím s až experimentálním nádechem. To můžeme sledovat de facto po celou dobu desky.

Album začne hezky pozvolna avšak s okamžitým zaujetím. Navodí neutrálně znějící skladbu a chytne vás za správný konec. Pak autoři vysmahli hitovku Just For Kicks, kterou zcela jednoznačně vidím jako vrchol desky. Těžká psychedelie přichází se singlovou záležitostí The Vampire Strikes Back, která volně přechází v úletovou věc Coal Mind. Nutné podotknout, že skladba o upírech je oproti singlové verzi kratší skoro o polovinu. Pak následuje krásné probuzení ze světa barev a LSD v podobě vyloženě country kousku So Gone, So Dead. Tohle je šprým, který funguje. Taková odlehčená záležitost s veselým podbarvením. Tuhle věc bych asi nejvíce přirovnal k primitivnosti (v dobrém slova smyslu) Lynyrd Skynyrd, občas mi podstata skladby připomněla i Wish You Were Here od Pink Floyd. No a když už rozebírám píseň po písni, nemohu nezmínit nic, než to, že závěrečný vypečený kousek se opět navrací do původně vyjetých kolejí a skvěle se s vámi rozloučí. Jedním dechem dodávám, že je to deska, která se poslouchá vyloženě sama. Od začátku do konce, bez pocitu nudy.

Důležitým faktorem jsou melodie, které jednoduše čerpají v minulém století a jejích sedmdesátých letech. Však co by to bylo, za psychedelii a stoner, který by takhle nezněl. Salem’s Pot však tohle vcítění otiskli i do zvuku (nebo se mi to zdá?), jelikož mezi skladbami je slyšet jakési úmyslné šumění, které se volně přelévá z jednoho kanálu do druhého. Má snad jít o dojem šumícího moře? Nebo jde o navození pocitu magnetofonové pásky? Nevím, nicméně mi takový detail přijde osvěžující.

A pro koho je vlastně taková hudba určená? Pro všechny, kteří mají rádi poctivou muziku dávných Lynyrd Skynyrd, Black Sabbath i Pink Floyd. Pro vyznavače novodobých vln sedmdesátek Hexvessel, Witches Of God, Blues Pills, The X-Ray Harpoons nebo Crobot. Pro ty, kteří mají rádi vydavatele alba, kterým je RidingEasy Records pod které spadají jména jako Monolord, Electric Citizen nebo Holy Serpent. A samozřejmě nejen pro ně, ostatně samotná slova kapely hovoří dost výmluvně: Don't try to fight it. Salem's Pot has come to destroy your mind. / Nesnažte se s tím bojovat. Salem’s Pot přišli zničit váš názor.