Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vesmírní kazatelé ze Švýcar plní status kultu pro nejednoho zaníceného universála.  První tři výtvory hovořily black metalovým dialektem s poměrně slušnou originalitou a tuhle pak navíc ještě prohloubili vydáním své čtvrté nahrávky. Tou nebylo nic menšího, než album znamenající revoluci v metalu obecně, tedy měsíční elektro pochod ''Passage''. Kdo podlehl, nelze se podivovat, kdo ohrnoval nos, je holt chvácen jinými údery historie. Tak či tak, je třeba brát ''Passage'' jako odrazový můstek do budoucnosti SAMAEL, která postupně přinesla jak mnohá překvapení, tak zakolísání a úpadky směrem k průměru.

Kronika ''Lux Mundi'' o dvanácti kapitolách se čte poněkud kostrbatě a v diskografii kapely nebude rozhodně zabírat první místa na slunci. Zklamání zejména vzhledem k tomu, že se SAMAEL na svém minulém výtvoru ''Above'' pokusili o jakési poohlédnutí se do ortodoxnější minulosti, byť o přijatelnosti nahrávky by se dalo dlouze polemizovat. Galaxie kapely však alespoň o kousek rozepnula svůj poklopec a nechala vstřebat něco starých (v kosmické éře naopak nových) vlivů. Vydáním ''Lux Mundi'' byly ale tyto rozpínací praktiky pošramoceny, i když ne rovnou ukončeny. Na tuhle skutečnost je nutné mít dva pohledy, protože SAMAEL lehce evolují i ve svém zajetém stylu. Hromadně to ovšem vidím na cca 3 až 4 skladby, které na novince zní velmi slibně, stejný počet zcela zbytečných tmelů vlastních děr v sebevědomí a ostatní tak nějak neprudí a tvrdí muziku. Rozbor novinky je tak docela slušným oříškem zejména pro pokročilejší fans. V prvním dojmu to vypadá na zjevné zaleknutí se minulého opusu a rozpaky nad pohlcením vlastní minulosti, ustrnutím ve vývoji a sázkou zpět na mechanickou modernu. Výsledek je potom podivný. Tím, že se kapela neodhodlala tolik kombinovat, je ''Lux Mundi'' dílem, které strnule chřadne mezi většinou jejich dikografie, ale zároveň není pouhým odpadem. Album mi nakonec zní jako typická SAMAEL kosmo pochovka s drobnou evoluční kapacitou v podobě nových melodických rejstříků a svěžích umělohmotných přísad. Ten, kdo tedy bral minulé album jako pokus o oživení (přinejmenším), bude nejspíš podobně jako já zklamán.

Tyhle doprovodné motivy, myslím ti různé kudrlinky, elektronické libůstky či náběhy do netušených mezí, zní v kontextu celku nakonec nevýrazně. Překrývá je nejistota a pochyby, a to hlavně v první polovině desky. Ta druhá zastihuje Švýcary ve větší pohodě. Novinka disponuje, jak se na SAMAEL sluší a patří, vytříbeným zvukem - moderním a synteticky rázným, ale to je v případě takové veličiny samozřejmost. Osobně řadím ''Lux Mundi'' do stejného galaktik levelu spolu se ''Solar Soul'', která mi v celé té hierarchii nahrávek SAMAEL lehce zapadá a pokud člověk skutečně neaktivuje paměťovou jednotku, jako by ani nebyla ...

Pochod temných kosmodesignérů už se prostě opakuje a není to poprvé. Jednotlivé úlomky hvězdných světel sami koráb neutáhnou. Viděno srovnávací optikou, raději otočím kormidlem prudce do minulosti a ponořím se zpět do poslechu ''Passage''. To, kdyby bylo vybaveno dnešním zvukovým kapitálem, by ničilo planetu po planetě. Na kdyby se ovšem nehraje. ''Lux Mundi'' není průrazným světlem, ale poblikávajícím hologramem vlastní kreativity, SAMAELiminací odvážnosti předchozí desky. Chápu, jak to kapela asi myslela, kudy povolit uzdu a nechat proniknout novum, přesto se domnívám, že se to nepovedlo a výsledek je matnější než by měl být.