Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sargeist - Death Veneration (EP)

SargeistDeath Veneration (EP)

Garmfrost5.2.2020
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: všem
VERDIKT: Sargeist v dobrém i ve zlém. Vyhlazovací minidílo navazuje obsahově i zvukově na Unbound. Nepůsobí však vycpávkově nebo zbytečně. Navíc ukrývá jednu specialitku. Kdo má rád Sargeist v této podobě, neměl by si Death Veneration ujít.

Během nahrávání Unbound nahráli Sargeist i tohle zajímavé EP Death Veneration. Jedná se o čtveřici skladeb, které měly vyjít v rámci nějakých splitek, ale z těch sešlo, a tak se Shatraug a spol. rozhodli vydat je v rámci neřadové nahrávky. Perličkou je třetí Lunar Curse, kterou složil Shatraug v prvopočátku existence Sargeist. Sargeist ji znovu přehráli a s novým zvukem dostala příležitost oslovit i současné fanoušky a potěšit pamětníky více než dvacet let staré historie kapely.

 

sargeist

 

Death Veneration je opět celé napsáno a složeno Shatraugem a stejně jako Unbound se nahrávalo v Helsinkách v Tampere, a právě tak mix s masteringem byl ošetřen v Trollhouse. Tudíž návaznost na poslední řadovku se více než nabízí. Tentýž zvuk, tatáž energie… Tím pádem budí dojmem ocásku, který za sebou nechala poslední deska. Kdo čekal peprnější, respektive od řadovek odlišný materiál, bude zklamán. Všechny se v klidu mohly objevit na Unbound. Komu sedí melodičtější tvář Sargeist nejlépe představená na geniálním majstrštyku Let the Devil In, bezesporu si smlsne.

 

Album se bez varování rozběsní spolu s To Make Wolves of Men, což je na úvod výtečná volba. Vyhlazovací sypačky jsou vyváženy chytlavými melodiemi. Zejména oživující jsou pak až punkové vstupy, které se párkrát objeví a skladbu pořádně rozdivočí. Následující To Feast on Astral Blood má jedinou vadu na kráse, a tou je příliš dlouhá stopáž. Kolovrátkové melodie a festovní řezba rytmické kytary spolu s basou na více než sedm minut nestačí. V půlce skladbě dochází dech a je to škoda. Mix rockových riffů s blasfemickou atmosférou čertovského blacku funguje. Ale nápadů není tolik, aby utáhly celek. Lunar Curse obdivuhodně vrací Sargeist do jejich pravěku do doby, kdy hráli vskutku zlý black primitivnějšího charakteru. Kdo si pamatuje jejich začátky, ví o čem mluvím. Každopádně skladba nezakrněla v nostalgickém módu, ale vlastní progresí obstojí i v dnešní době. Ani v závěrečně, titulní Death Veneration Sargeist tempo nezvolní. Tohle EP je nářez a vášeň!

 

Stejně jako na Unbound, i na Death Veneration udává rytmický tón Gruft, což není nikdo jiný, než vokalista temných Desolate Shrine nebo Lie In Ruins, R. S. Ostatně Death Veneration nahrála celá sestava z Unbound. Možná je škoda, že Shatraug lépe nevyužil přítomnosti VJS. Je ale možné, že by pak Sargeist ztratili něco ze své jedinečnosti. Takto je scénář předvídatelný, avšak osobitý. Všemu vévodí Shatraugova sólovka a pod ním zuří ostatní. Profundova bestiálního řevu se nemůžu nabažit a budu doufat, že si když ne celou sestavu, tak aspoň jeho Shatraug v kapele nechá.

 

 

Vydání Death Veneration vůbec neberu jako zbytečnou a vycpávkovou záležitost, jak se na první dojem nabízí díky stejné sestavě, studiu i době nahrávání. EP je natolik poutavě vygradované a chytlavé, že obstojí i samostatně a tuším, že i do budoucna má tendence zůstat stálicí. Sargeist hrají vlastní, nezaměnitelný styl a Death Veneration je toho přímým důkazem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky