Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sargeist - Flame Within Flame

SargeistFlame Within Flame

Garmfrost25.6.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Flame Within Flame je nahrávkou nesmírně melodickou, avšak mrazivou a nebezpečnou. Sargeist pokračují ve stylu posledních alb.

Už to v táboře Sargeist vypadalo na lehčí stagnaci. Vymazlenou, kvalitativně vyváženou, ale stagnaci. Démonický vůdce a pán, Shatraug, své milé spoluhráče krom dalšího démona, kytarového mága, VJS, vyměnil za nové. Anebo odešli sami. Těžko říct. Každopádně od nedávného splitka s Serpent Noir Transcendental Black Magic je v Sargeist všechno jinak. Relativně. Shatraug svůj diktát spojený s osobitým rukopisem drží dál ve své moci, tudíž by se chtělo říct, že změna je pouze kosmetická.

 

sargeist

 

A přece ne! Nejvýraznější změnou je post vokalisty. Po nezaměnitelných hlasech jakými oplývali ikonický Hoath Torog a Profundus se za mikrofon postavil samotný Shatraug. Pamětníci vědí, že v počátcích obstarával i tento post. Oproti šíleným hlasovým projevům svých předchůdců je ten jeho spíše decentní. Míněno optikou dlouholetého příznivce a milovníka děsivých hlasů výše zmíněných démonů. Pro veřejnost je i jeho hlas nepřístupný, o tom žádná.

 

V podstatě se opakuje známý scénář. Zejména mi to připomnělo můj začátek recenze Unbound. Tam jsem rovněž oplakával změny v sestavě. Kdo je tedy vedle hlavní persony a VJS přítomen? Baskytary se chopil Shatraugův kolega z Horna a člen spousty jiných, Spellgoth, jehož um je také pěkně košatý. Bicí tentokrát nahrál Nur-i-siyah, kterého lze znát třeba z 13th Moon, Septuagint nebo živé sestavy Darvaza.

 

Přes veškeré změny je Flame Within Flame typickou nahrávkou pozdních Sargeist. Tentokrát je položený větší důraz na melodiku, nicméně podstata nahrávky je mrazivá a odtažitá. Kdesi v podhoubí skladeb vnímám těžký dotek melancholie. Ale ne melancholie odevzdané. Zlé a nebezpečné.

 

Skladby sekají posluchače nemilosrdnými blasty a tremoly. Postupně se však stávají poněkud monotónními. Což platí také pro rytmickou sekci. Musíte se pořádně zaposlouchat, aby vám odpadl dojem, že se vám zasekla jehla na gramofonu a vám jede pořád dokola jedna skladba.

 

Sypanice je neúprosná. Sviští kolem posluchače, až ho mrazí zlým chladem. Takřka jednolité tempo může být úmorné, avšak znalému starých pořádků nemůže být taková kanonáda žádnou překážkou.

 

Budiž pomůckou si Flame Within Flame rozkouskovat a poslouchat album po jedné skladbě. Hned je vše jasnější. Studené emoce umí pracovat s podvědomím a hledat cestu přímo do černého. Přímočarost může být matoucí a vedoucí do slepé uličky. Je otázkou, zda tam vede cesta nahrávky, nebo jste byli zavedeni na scestí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky