Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Za nahrávkou „Beyond the underground“ stojí především Václav Votruba, ale hned za jeho zády spatříte většinu členů kapely Dark Angels, velkou řadu hostů jmen známých méně i více a v neposlední řadě dlouhé tři roky práce. Z titulu jakési skromnosti se debutní deska kapely / projektu After Rain sama svým názvem a stejně tak prohlášením v bookletu odsuzuje do hlubokého undergroundu. Proč? Těžko říct...

Letmé přiblížení kapely by se mohlo odrazit od doomařů Dissolving of Prodigy, pokračovat lehkým přeletem nad folkovostí dnešních Silent Stream of Godless Elegy a někde na horizontu by se zaleskla rockovost Sad Harmony („Save the dead“). Opisování? Ani bych neřekl, ze skladeb jsou pouze cítit inspirace, vzory, možná vyjádření jakési úcty a pokory. Z těchto úvah se celkem logicky odvíjí i nástrojový park, který je oproti běžné rockové sestavě výrazně obohacen o klávesy, housle a flétnu; a pak už je asi každému jasné, jakým směrem se budou skladby ubírat, kolik melodií si vezmou na paškál, v jakém tempu se bude vše odehrávat a jaké pocity budete mít při poslechu. O hlavní vokál se postarala Jana Zahradníková, která je doplňována mužskými hosty a tak ani v této oblasti vás nepřekvapí nic, snad kromě známých jmen české scény. V čem tedy hledat hlavní sílu desky? Nejtěžší otázka dnešní recenze.

Mírnou rozpolcenost ve mě vyvolává kompoziční práce – jakkoliv jsou skladby dlouhé, nenudí, a jednotlivé motivy na sebe navazují lehce a přirozeně (snad s výjimkou závěru „Wide awake“), celkově ale působí jako nedokončená věta, jejíž vyvrcholení vyhlížíte marně. Je to možná jen subjektivní dojem čehosi nevyřčeného, neúplného, na co po celou dobu čekám a ono to nepřichází. Jednotlivosti samotné jsou v pořádku, dobře znějících záchytných míst je vícero, ať už silné melodické linky, kytarová sóla Jakuba Vondrky, nebo refrén „Children of the revolution“, v němž je na malém prostoru vytvořeno hodně. Dobrý dojem zůstává i při poslechu kláves, jejichž party do kompozic zapadají slušně, jakkoliv maximálně tradičně.

Vedle příjemných okamžiků jsou tu ale i ty méně zdařilé a bohužel jejich význam mi přijde zásadní. Upozornit je třeba na výraznou kompresi materiálu, jehož natlakování mě dohnalo u „Wide awake“ a nejvýrazněji bije do uší v páté „Children of the revolution“ a šesté „Save the dead“. Provedení mixu může být dost subjektivní, ale osobně bych se nebál vytáhnout kytary, které navíc na celé desce působí poměrně sterilně a naopak bych stáhl vokál a bicí. Můj dojem. Těžko se srovnávám i s bicím automatem, který v některých pasážích, nekrytý jinými nástroji, zní dost nepříjemně. Ať už zvuk kopáku (třetí minuta „The Visioner“ a v podstatě kopák obecně všude), roztříštěnost činelů (především v úvodu páté skladby) a nebo sterilita automatu celkově – právě tady cítím výrazné rezervy.

Nechci závěr pojmout ve smyslu, že album není žádný průser (ono taky není), protože když sám čtu něco podobného, cítím z toho víc snahu recenzenta desku nepotopit, než kvalitu desky samotné. Dle mého dnešnímu albu především chybí jasně identifikovatelný výraz, zřejmý směr a spád. Těžko jej za něco uchopit. Instrumentálně je - kromě zmíněného automatu - v pořádku, je tvořeno zkušenými muzikanty a opačný výsledek by byl s podivem.