Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sargeist - Flame Within Flame

SargeistFlame Within Flame

Garmfrost25.6.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Flame Within Flame je nahrávkou nesmírně melodickou, avšak mrazivou a nebezpečnou. Sargeist pokračují ve stylu posledních alb.

Už to v táboře Sargeist vypadalo na lehčí stagnaci. Vymazlenou, kvalitativně vyváženou, ale stagnaci. Démonický vůdce a pán, Shatraug, své milé spoluhráče krom dalšího démona, kytarového mága, VJS, vyměnil za nové. Anebo odešli sami. Těžko říct. Každopádně od nedávného splitka s Serpent Noir Transcendental Black Magic je v Sargeist všechno jinak. Relativně. Shatraug svůj diktát spojený s osobitým rukopisem drží dál ve své moci, tudíž by se chtělo říct, že změna je pouze kosmetická.

 

sargeist

 

A přece ne! Nejvýraznější změnou je post vokalisty. Po nezaměnitelných hlasech jakými oplývali ikonický Hoath Torog a Profundus se za mikrofon postavil samotný Shatraug. Pamětníci vědí, že v počátcích obstarával i tento post. Oproti šíleným hlasovým projevům svých předchůdců je ten jeho spíše decentní. Míněno optikou dlouholetého příznivce a milovníka děsivých hlasů výše zmíněných démonů. Pro veřejnost je i jeho hlas nepřístupný, o tom žádná.

 

V podstatě se opakuje známý scénář. Zejména mi to připomnělo můj začátek recenze Unbound. Tam jsem rovněž oplakával změny v sestavě. Kdo je tedy vedle hlavní persony a VJS přítomen? Baskytary se chopil Shatraugův kolega z Horna a člen spousty jiných, Spellgoth, jehož um je také pěkně košatý. Bicí tentokrát nahrál Nur-i-siyah, kterého lze znát třeba z 13th Moon, Septuagint nebo živé sestavy Darvaza.

 

Přes veškeré změny je Flame Within Flame typickou nahrávkou pozdních Sargeist. Tentokrát je položený větší důraz na melodiku, nicméně podstata nahrávky je mrazivá a odtažitá. Kdesi v podhoubí skladeb vnímám těžký dotek melancholie. Ale ne melancholie odevzdané. Zlé a nebezpečné.

 

Skladby sekají posluchače nemilosrdnými blasty a tremoly. Postupně se však stávají poněkud monotónními. Což platí také pro rytmickou sekci. Musíte se pořádně zaposlouchat, aby vám odpadl dojem, že se vám zasekla jehla na gramofonu a vám jede pořád dokola jedna skladba.

 

Sypanice je neúprosná. Sviští kolem posluchače, až ho mrazí zlým chladem. Takřka jednolité tempo může být úmorné, avšak znalému starých pořádků nemůže být taková kanonáda žádnou překážkou.

 

Budiž pomůckou si Flame Within Flame rozkouskovat a poslouchat album po jedné skladbě. Hned je vše jasnější. Studené emoce umí pracovat s podvědomím a hledat cestu přímo do černého. Přímočarost může být matoucí a vedoucí do slepé uličky. Je otázkou, zda tam vede cesta nahrávky, nebo jste byli zavedeni na scestí.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky