Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Satanic Warmaster - Aamongandr

Satanic WarmasterAamongandr

Garmfrost23.1.2023
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Aamongandr je album plné atmosféricky surové, kruté a temné melodiky.

Tvorbu Satanic Warmaster jsem měl zafixovanou jako politickou do nazi polohy hozenou bandu, která mě díky tomu odrazovala. Politiku v muzice nemusím. Po opakovaném poukazování některých kamarádů na nepopíratelnou kvalitu nahrávek kapely, respektive one-man projektu, jsem před pár lety sáhl - teď už si nejsem jistý po které desce - a naznal, že srát na politiku bude to nejlepší. Muzika Satanic Warmaster mě nadchla prakticky hned a od té doby baví pořád. Netvrdím, že desky SW točím do zblbnutí, ani nejsou moje TOP, nicméně pokaždé se jedná o zážitek vpravdě nevšední.

 

Řadovkami Werwolf každopádně nehýří. Mezi jednotlivými full-lenght deskami vychází Satanic Warmaster tuny EP, splitek atd. Od předpolední dlouhohrající Fimbulwinter k realizaci Aamongandr uteklo osm let. Doslova uteklo. Už tehdy jsem si všiml, že se Werwolf poněkud odklonil od původní tématiky a nahradil ji temnotou, upíry a satanismem, což není originální, ale k blacku patří a ke mně tak nějak taky.

 

Nevím, jak vy, ale já garážovou produkci některých ze starších nahrávek SW neuctívám a nepostrádám její absenci. Aamongandr sviští ve stylu extrémního a hodně syrového symfonického (čti klávesového) blacku se zvukem, který nemusí starším fans vonět. Já si naopak libuji. Dobré nápady díky tomu lépe vyniknou. Skladby umí zatnout pařáty a nahodit atmosféru. Což hned předvede úvodní Bafomet. Desku otevře výtečnou vichřicí, která v podstatě ve svém drajvu nesleví až do úplného konce. Sviští přes Duke's Ride (...of the Spectral Hooves), která si s krutostí Bafometu v ničem nezadá. Umí i zvolnit, rozhoupat atmosféru a dát prostor klávesám hostujícího Henriho Sorvaliho. Tento virtuóz nahrál klávesy na celou desku a bez debat ji nepřehlédnutelně nakopl. Berserk Death nakládá silnější melodie v jednodušším, až pořád fest rychlém tempu. The Eye of Satan i Darkness… Triumphator mi svým naturelem lehce evokují např. Baptism nebo melodičtější Sargeist. Finský styl atmosféricky surové, kruté a temné melodiky. Závěr desky patří Barbas X Aamon. Ta desku zakončuje valivou a dusnou náladou a je tím možná nejvýraznější a nejsilnější položkou Aamongandr.

 

Aamongandr se na trhu zjevilo na sklonku roku. V měsíci s nejdelšími nocemi a nejdepresivnější náladou. Pro toto období je podobná hudba nejlepším soundtrackem. Werewolf se pohybuje v poměrně úzkém prostoru. Je si v něm jistý, je v něm dobrý. Nepřekvapí, ale potěší.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky