Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sator Marte - Omnicide

Sator MarteOmnicide

Garmfrost23.8.2024
Zdroj: mp3/ promo od kapely
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Omnicide je extrémním náklepem i náladově barevným dílem...

Začít by se dalo opakováním udiveného poukazování na předlouhou pauzu mezi deskami blackového komanda Sator Marte. Borci to pěkně natahují. Opět se vše děje potichu bez propagačního tlaku. Najednou je tu nová nahrávka surového spolku zvoucí se Omnicide. Jak název napovídá, kapela pokračuje v cestě anglických textů. A také ultra nasypaného black metalu, někdy nazývaného war metal. Nikdy jsem toto označení škatulky nechápal a raději zůstávám u jednoduchého označení black. To myslím bohatě stačí.

 

Ano, je to tak. Od předchozí nahrávky Engulfed by Firestorm uteklo neskutečných devět let. Pravdou je, že novinka Omnicide byla natočena už před rokem. Což onu prodlevu krapet zkracuje. Pánové se na nové desce nevrací nikam do minulosti. Kdo obdivoval tajuplnou, česky zpívanou ukrutnost Za zdmi a nelíbil se mu posun k Engulfed by Firestorm, nebude spokojený ani teď. Čeština není to jediné, co se změnilo. Jiný je zvuk, odlišná je nátlaková atmosféra. Ta už není tolik přímočaře lákající a rezonující Engulfed by Firestorm. Sator Marte na Omnicide opouští i tuto sféru. Jsou na stará kolena vzteklí, suroví, ale rovněž skvěle proměnliví. Samozřejmě pro přízemně nebo ledabyle poslouchající zůstává fakt věrnosti k nejrychlejší odnoži blacku. To také stačí. Kapela se ničemu nezpronevěřila, zůstává jednou z neextrémnějších blackovek nejen v tuzemsku. Pozornějšímu neujde, že přes přímočarou brutalitu jsou skladby na Omnicide tvárné a různorodé. Ne, že by se v nich střídaly stupnice, polyrytmy atd. To ne. Máme zde nosný riff, máme zde sypanice, čitelný a řádně zlý scream. Onu proměnlivost vnímám v pocitech, ve vyhrávkách, v barevných bicích. V detailech, díky kterým je poslech pokaždé zajímavější, než ten předchozí.

 

satormarte

 

Po intru a neurvalých náklepech Code of creation či Under the siege přichází variabilnější úder v podobě Anunnaki. Prolínají se zde houpavé vyhrávky, které občas sjedou do pomalejšího tempa, díky němuž vynikne zvláštně nemocná temnota. Kytarové trýznění v Animalistic pokračuje v podobném stylu jako Anunnaki. Svar se zde doslova vyřádil. Střídá mocné údery a přechody s klepačkami rychlosti světla. Ocenil bych hravější a samostatnější baskytaru. Ovšem chápu, že aby kytara měla dostatek prostoru pro své hrátky, basa musí hutně držet spodek a zamezit hluchým místům. Zmíněné zpomalováky nebrání extrémnímu dojmu.

 

 

Omnicide je extrémní deskou a to je bez debat. Díky výbornému instrumentálnímu či vokálnímu projevu je deskou extrémní, ale také variabilní a notně zábavnou. Její stopáž je příznivá. Kapela do vás narve své divoké vize a je konec. Vnímejte podprahovou torturu, užívejte jasnou krutost, zajímavé texty a muzikantskou svobodu. Kdo ví, kdy Sator Marte zase vylezou s novou deskou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky