Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

První poslech vždy pokládá základní kámen dojmu, který přetrvá a ten je v případě druhé nahrávky norského tria Sâver vynikající. Určujícím faktorem je senzační produkce, kterou je prostě radost poslouchat. Zvuk, co pohladí uši a rozdovádí duši, abych tak řekl. Sedmero skladeb tvoří pevný brutalistický monolit, který nemá velký smysl rozpitvávat po jednotlivých kompozicích. Jde o kompaktní žánrový celek, co příliš neodbočuje z hlavní trasy a soustředí se na akcentování toho v čem vyniká a to bez potřeby vršit nesmysly ve snaze získat nálepku progresivity.

Síla nahrávky je ve středech, které tlačí skladby kupředu ve středním tempu a sází více na valivou hutnost, než bleskovou rychlost. Důraz je na kytarách, které hrají prim a mírně zastiňují vokál. Ten navíc trochu rozmlžuje reverb, který je např. ve trojce Eliminate Distance kapku více akcentovaný. Co stojí za povšimnutí je velmi příjemný zvuk hajtky, která z pro mě neznámých důvodů bývá u některých kapel divně přichcíplá a tady krásně září svěžím třpytivým zvukem.

Ve vzduchu visí odkazy na kapely jako Moloken, Neurosis nebo třeba Pelican. Zvuk i rukopis rozhodně fanoušky výše zmíněných nemůže urazit. Co debut They Came With Sunlight (2019) s trochu syrovějším zvukem přesvědčivě naznačil, tato deska dotahuje na další level. Za Sâver stojí veteráni severské hudby s jasnou vizí o tom, jaký zvuk jejich notám prospívá. Dobrým příkladem budiž baskytara, která jen nezacpává díru v basech, ale svou ostrou hranou, která pěkně vystoupne v atmosféričtějších pasážích, zřetelně diktuje.

Celkový dojem perfektní, žánrová sevřenost absolutní. Čtyřka Ember & Rust doručí i menší porci čistého vokálu. Co víc si přát než, pěkně prosím, další album.