Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sâver jsou dřevní, přitom groovy, mají něco málo z Cult Of Luna, ale neopisují slovo od slova. Spíš jen sympatizují. Navíc bych si cvičně tipl, že to jsou leváci, protože mají jiný sklon písma a občas hezky sklouznou do ostrého doomového deliria, kdy je víc kalu na játrech, jak vizuální naděje v dalekých pláních těžce dostupné krajiny. Takže tolik k pokusu připodobnit tuhle kapelu k té slavnější. Doom Sâver šlape, stejně jako kvílí a špinavě bortí ostrohranné leporelo, které při prohlížení zezadu lehce šimrá chmýřím.

Od každého trošku. Na mušce je jak ztrouchnivělá chatrč nevábného zjevu a statiky, kde místní ožrala řve přes plot na zbytek dědiny a na mušce je také kus klidu v peřinách na mnohem lepším místě v mnohem lepším domě té stejné vesnice. Sâver jsou možná křupani, ale takoví, co si sednou do hospody a mají přehled o dění a nenádavají na poměry. Poměry je moc neberou, jsou dost chytří na to postarat se sami o sebe. Tolik zase k představení po stránce pocitové.

Sâver je jinak trojka přátel, kteří se po svém prezentovali v jiných kapelách, aby před dvěma lety slovo dalo slovo a chlapci se jali po svém následovat vlnu bagrujícího doomu. Pokud jsem zmiňoval parametry Sâver ve smyslu jejich pohybu, ukažme si na ně prstem a berme to pěkně postupně. Je to sludge doom - ano, post hardcorové drcení - ano, je to sem tam groovy hradba riffů - ano, je. Na stoner v klidu zapomeň, kameníku, neměls mlátit šutr až do božího rána... Sâver si hrají s tím, jak příkladně nadrtit co je třeba, aby u toho moc nečouhali z davu a přitom si říkali o uznání, protože to jejich borcení má své přesahy. V celkovém pojetí. Nebavíme se o nějakém pochybném nastavení nálady alba. Dře to, aby to hrálo a hraje to, aby se víc smála záda, než ústa k úsměvu stvořená.

Šestka skladeb se umí pěkně vyhřát na sluníčku, má na to dost času. Líbí se mi jakým stylem se kapela vypořádala s tím, jak každou z nich vyvážit a nenechat zabřednout do nikam nevedoucích bažin. Rytmiku tu a tam doprovodí jemně noisující elektronika, kytary pak často brousí samou hranu, aby i ony měly prostor zjemnit a dopřát nám melodické proslunění. Ruchy a atmosférické rezonance pak dokonce dostávají prostor celé jedné skladby (Influx). Odlet je každých šest minut, cena jedné jízdy k nezaplacení.

Vokál nabízí také více poloh. Od vzeklého tesaře, kdy mám chvíli pocit jako bych poslouchal dnes už zaniklé Ensorcelor (nebýt těch kolem tančících groovy vsuvek), přes ryze hardcorový řev, který časem trochu zvlhne. Na skutečně tenký led se ale kapela pouští až v začátku Dissolve to Ashes, kdy za pomalého rozjezdu tiše šeptá do ouška sladká slůvka o rozplynutí se v prach. They Came With Sunlight je výpravné album. Dřevařina. Epická, těžká i honosná. Kdo jí přijde na chuť, uzná, že tihle tři boys na to jdou vážně dobře.

Občas se to možná na moment zadrhne, jako by ještě nebylo jasno v tom být víc zamračený a zlý, nebo jen zamračený a nevrlý. Ale v klidu, to se jen při odplivnutí pověsí kus slin na límec a o nic nejde. Límec snese všechno. Navíc, když jde o procházku po venku, žádný kanální vývar pro pokročilé bezdomovce. Sâver nejsou žádná špína, jen se toho nebojí. Pokud na ně narazíte, můžete skvěle pokecat, protože tihle tři mají co říct. I přes to, že jiní toho už o podobných věcech navykládali mraky. Jestli jste ještě úplně nezanevřeli na ingredience výše popsané, doom Sâver určitě doporučím. Má svou hodnotu.