Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Saxon - Carpe Diem

SaxonCarpe Diem

Sarapis6.4.2022
Zdroj: mp3, youtube
Posloucháno na: PC, mp3 player // AKG K240, Koss the Plug
VERDIKT: Dobře vyzbrojená výprava Saxon.

Jestliže v loňském roce to byli Iron Maiden, kdo se svou deskou Senjutsu mile překvapil vyzrálým a nevtíravým materiálem, tak letos vidím jako adepty na podobně zdařilý kousek Saxon s jejich novinkou Carpe Diem. Byfordova nejnovější křížová výprava nevede přes složitý ani náročný terén, cesta se líně vine rovinami a když se protne s tou či onou osadou, plenění probíhá ve slušném duchu NWOTBHM. Přes pár říznějších máchnutí mečem je to spíše pokojný výlet šlechty, která obhlíží své polnosti a více prolévá dobrou brandy než krev bezvěrců.

 

Heavymetalové kmety stále neopouští síla chopit se kladiva a rozpálit oheň stlačením měchu, aroma tavícího se železa jim zjevně nezhořklo ani ve 44. roce existence kapely. Těžko bilancovat jejich kariéru a neříct něco, co už bylo vysloveno stokrát. Přestože instituce Saxon už nepřitahuje tolik pozornosti jako ve svých nejlepších letech, novodobé desky kapely pořád umí leckoho chytit za límec a škubnout. Nutno říct, že ne vždy to v kapele rezonovalo těmi esenciálními heavymetalovými vibracemi tak jako v posledních dvou dekádách. Závěr může být prostý -  Saxon našli svůj standard, který co tři roky vykopnou z balkonu do davu a mají vystaráno. Něco na tom jistě bude, naštěstí s albem Carpe Diem přichází i určité zvolnění a podobně jako u dříve zmíněných Dickinsonovců důstojné šediny.

 

 

Nahrávky, které snoubí zkušenosti z různých období svých tvůrců pro mě mají zpravidla větší význam než nahrávky, které jakékoli náznaky vrásek tutlají dopovaným elánem, který by například ve světě bulváru nalezl ekvivalent v silikonovo-botoxových karikaturách. Energie je v metalu zásadní a ano, “líná hudba, holý neštěstí”, přesto se dá s citem dosáhnout výsledku, kterému nechybí vnitřní vitalita i bez rizika vyvalit si bok neuváženým sprintem. Produkce alba Carpe Diem se k modernímu pojetí zvuku neotočila zády nijak výrazně, střízlivý přístup lze najít spíš ve skladatelské rovině, kde mám pocit, že Saxon oprášili svou náklonnost k hard rocku, který jim v 90. letech docela slušel, zatímco heavy metal krvácel.

 

Nikoho tedy nepřekvapí, že moje nejoblíbenější kusy z alba nevynikají rychlostí ani razancí. Samozřejmě epický kus Pilgrimage je první na ráně a i když nepokrytě otevírá starou kapitolu Crusader, je to skladba, která je sama o sobě okouzlující. Další z mých favoritů skoupých na tempo je Lady in Gray. První asociace k názvu mě vrátily k albu Rock the Nations a skladbě Northern Lady, ale letošní dáma v šedém má úplně jinou náturu. Narozdíl od dávné polobalady ve stylu Slade je Lady in Gray i díky zapojení kláves zvláštně studená a nepřístupná, a snad i proto jedna z nejlepších. Výborná je rovněž Black is the Night s uvolněným sólem vklíněným doprostřed. A pak tu jsou i rychlejší kusy, které mě baví; především Supernova, která mi v uších zní jakoby vypadla z Halfordovy sólovky, a Living on the Limit, která album svižně zakončuje. Vše mezitím je solidní, slušné, dostačující.

 

Udělali mi radost, tihleti Saxon. Byford pořád ve formě, v kytarách střelný prach a obal, který mi hned připomněl šíleného rytíře ze Svatého grálu od Monty Python. Kombinace, která pobritsku ladí.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky