Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Saxon - Dogs Of War

SaxonDogs Of War

Sarapis12.12.2010
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC + bedny Genius/mp3 player na cestách
VERDIKT: Album „Dogs of War“ je heavy metalové jen svou obálkou a částečně i titulní skladbou. Jinak poctivý hard rock, který své „vnady“ neodhaluje hned na prvním rande. Přátelé kovu asi nebudou spokojeni, ale nejen heavy metalem je člověk živ. Já říkám dobrý!

Nu což, tak si dáme zase trochu toho retra...

Popravdě mě překvapilo, že jsem měl se skousnutím této dvanácté řadovky v diskografii Saxon takové potíže. Jestli jste alespoň prolítli moji recenzi na starší album „Destiny“ (1988), které nebylo fanoušky kapely nikdy vřele přijato, musí vám být jasné, že mně až tolik nezáleží, zda se Saxon drží heavy metalových postupů a ingrediencí, nebo zda se vydávají i do jiných hudebních sfér. Hlavní je, aby to znělo dobře a poutavě a to je pro mě to nejdůležitější měřítko. Jenže u „Dogs of War“ jsem zpočátku tento metr raději nevytahoval. Skladby mi přišly utahané a nevýrazné a kapela jako celek působila unaveným dojmem. Zejména ze zpěvu P. Biffa Byforda jako by se vytratila veškerá výbušná energie, která na dřívějších albech kapely tvořila pevnou součást jeho vokálního výrazu. Ale jak to tak někdy chodí, něco mě k desce pořád táhlo. I když se na albu nerýsoval žádný výrazný hit, všechny skladby s každým poslechem poodhalovaly víc ze svých předností...

Teď se přenesu z minulého času do přítomného. „Dogs of War“ je nakonec dobrá deska. Saxon se zde vydávají do teritoria hard rocku s citelným jižanským akcentem kapel jako ZZ Top, Lynyrd Skynyrd nebo Aerosmith. Počáteční pocit unavenosti vyplývá z poslechové zkušenosti z předchozích (především) heavy metalových alb kapely, ale když si uvědomíte, v jaké oblasti se Saxon pohybují na této desce, tak je zřejmé, že se adekvátně přizpůsobili stylu a prezentují se jako stoicky klidní, pohodoví a zkušení rockeři, kteří už mají leccos za sebou.


Není to tak ale po celou desku. Například úvodní titulní píseň představuje kapelu v její klasické poloze a teprve až následující dění přesouvá Saxon do roviny přežvýkání tabáku za tónů bluesové kytary. Tuto polohu asi nejjasněji zastupuje skladba „Demolition Alley“. Že na albu není výrazný hit, to po pořádném seznámení a pochopení alba také neplatí. Třeba „Hold On“ se do mozku nakonec umí zakousnout s pořádnou silou, byť citace slavného hitu „Since You Be Gone“ od Rainbow je na ní již od počátku nepřeslechnutelná. Závěr desky je pak nečekaně silný díky dvojici skladeb „Give it all Away“ a „Yesterday's Gone“, kterým předchází pomalá a japonským folklórem naťuknutá „Walking Through Tokyo“. To mimo jiné naznačuje, že potenciál Saxon roku 1995 nekončí u jedné či dvou povedených písní. „Dogs of War“ jich má v rukávu daleko víc a i když se teď pomalu dopisuje rok 2010, myslím, že není od věci se k ní vrátit, popřípadě ji zkusit úplně poprvé.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky