Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sledovat kroky Schwarzprior znamená být u toho, jak se z malého zajímavého projektu stává vyhledávaná klubová kapela. Nebudu zdaleka sám, kdo je mile překvapen ze sledu událostí, kterak se během relativně krátké doby mění vnímání existence této kapely v něco víc, než jen běžnou novou tvář na scéně. Kapely, která si dělá věci po svém, i když si mnohé půjčuje. Vypůjčené totiž nechává podstupovat temným prožitkům dneška, a to více (či méně, jak kdo chce) šokující formou, než jsme obvykle ochotní vnímat. Vítejte ve světě naštěkaných hesel do prostoru vyplněného pronikavými světly elektroniky, které objímá tma gotiky, sci-fi a všudypřítomná provokace. A taky Lady Gaga s Kylie Minogue.

Na hudbu Schwarzprior je nutné pohlížet jako na projekt, pod nímž jsou podepsaní tři tvůrčí osobnosti na poli výtvarnictví. Mluvíme o experimentálním umění a pořádaných výstavách. Mluvíme také o skromných hudebních začátcích, které měly suplovat prezentaci počítačových her. Schwarzprior vznikli v roce 2009 v Ostravě na bázi audio-vizuálního projektu. Pokud jde v jejich hudbě o spojení různých vlivů, tak to opravdu podstatné je spojení hudební stránky s tou vizuální.

A večírek může začít. Slibovaná první velká deska, ke které stejně všechno směřovalo, je totiž na světě. Prostor dostaly jak prověřené, tak novější skladby, o studiové léčebné procedury se postaral člověk nejpovolanější - Moimir Papalescu, obal je dostatečně výmluvný a hudba jako taková má dost koule na to, aby nadrženému posluchači do stejných míst uštědřila minimálně dvanáct drzých a dobře cílených kopanců. A věřte tomu, že tahle deska je pěkná svině!

Pocity lásky zakrvácely celou osádku lodi Enterprise, ani Adolf nespí klidným spánkem a hlasy v hlavě jsou stále hlasitější. Elektronika Schwarzprior, to je souboj mezi avantgardou noci, synthpopovým odkazem a útržky herních situací, což dohromady dává neobvyklou uměleckou hmotu, která zalepí myšlenky do jedné volnomyšlenkářské koule, ve které se pere vášeň s utrpením, vyměšování s citlivostí a vše přebíjí extravagance. Děsivě prostá.

Nestrojená, upřímná, jednoduše taková, co vás donutí si pomyslet - copak mohu tenhle hnus jíst, když se mi po prvním soustu navaluje? Hudba Schwarzprior zkrátka není pro všechny, ale to není nic pro nikoho. Jde o to být schopen aspoň trochu zachytit, o co tady jde. O to, že pološílený vokalista, který sebou nervně škube a zřejmě prodělává jeden ze svých záchvatů, má ve skutečnosti co sdělit a pokud vás irituje, tak ho nechte vyblbnout. Hudba prznící zaběhané rytmy, ve kterých se duch EBM dme pýchou asi nejsilněji, ale není na to zdaleka sám. Schwarzprior nejsou sami o sobě nepřístupní, jen je potřeba mít k dispozici vlastní nastavení a umění to pobrat. Není všechno jen výsměch a pohrdání a rozhodně víc sebou nese "IDDQD" samotné. A ani nemusíte rozumět každému slovu či obratu. Vnímej si sám a sám si taky urči, kam tohle všechno zajde.

Schwarzprior ubližují své tvorbě tak zaníceně, až ji činí neodolatelnou. Z posledních českých produktů, co jsem měl možnost slyšet, jednoznačně vyčnívají a není to jen šestým smyslem vrozené zvrácenosti. Konečně zase někdo, kdo jen nepapouškuje ozvěny zpoza hranic a netváří se u toho extrémně důležitě.