Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Secrets - Towards the Nightside

SecretsTowards the Nightside

Garmfrost21.3.2024
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Spolu s Towards the Nightside se vydáme pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

Projektů, za kterými stojí šílený Swartadauþuz, je opravdu hodně. Jeho počiny mají specifické body, díky kterým je jasné, o co se jedná. Bekëth Nexëhmu od Mystik či Muvitium hravě odlišíte. Máte zde ambientní projekty Klävitt, Klävitt… Skogen Evight Eka, podivný Summum a ještě zvláštnější Svartrit. Nebojí se ani death metalu či funeralu. Líbili se mi Ars Hmu, ve kterých spojil své síly s Esotericou (Chaos Moon, Guðveiki) a pěvcem oplývajícím výtečným krkavčákem Likpredikarenem. V dalším fenomenálním projektu Greve nechal Juhose, aby mu album nabubnoval. Proč jsem zmínil všechny tyto muzikanty? Právě je a kytaristu Sortilege oslovil znovu, aby nahráli album pro zbrusu nový projekt Secrets, který bych stylově přirovnal k dalšímu výbornému projektu Trolldom.

 

Esoterica se na Towards the Nightside zhostil klávesových nástrojů. Ty jsou tentokrát nejmocnější a nejvýrazněji z celé desky doslova vyčnívají. Na klávesy hrají i sám Swartadauþuz a Sortilege. Kdo se bojí šílené přeplácanosti a má obavy z nedostatku kytar, může se uklidnit. Kytarové nástroje nejsou dominantní, nicméně díky pečlivě ošetřené produkci je vše do detailu krásně slyšet. Milovníci baskytar nechť si utřou zpocené čelo, i basa je srozumitelná. Dokonce bych si troufl tvrdit, že spolu s bicí kanonádou je basa dominantní položkou nahrávky.

 

Jak už jsem zmínil, za mikrofonem nalezneme Likpredikarena, jenž stojí i za textovou částí. Já jeho hlas zbožňuju a k Swartadauþuzovu rukopisu jednoznačně sedí. Jeho prostorový projev je řádně narašplený. Je zlý a nemilosrdný a neskutečně atmosférický. Celé syntezátorové tortuře Towards the Nightside jeho pěvecké kejkle vévodí. Mezi inspiračními zdroji jsem schválně vynechal Emperor či Dimmu Borgir v éře Spiritual Black Dimensions. To uslyší i hluchý a nemá cenu se tím nějak výrazněji zaobírat. Swartadauþuz je schopný tvůrce, zdroje bere a nechává být. Tohle je black metal. S deskou Towards the Nightside se vydáme za pohanskými sny, spatříme maškarádu chaosu, uvidíme krvácející černou svátost a necháme se vtáhnout do proudů černého inferna.

 

 

Album je protkané neklidnými dark ambient evokujícími vstupy, nicméně infernální energii, spádu a gradaci nikterak nestojí v cestě. Secrets jsou na scéně tajemným zjevem sledujícím hudební cesty a vize nevšedních umělců. Do metalového mainstreamu Towards the Nightside beze sporu nezamíří, byť svými kvalitami a přednostmi předčí nejednu legendární nahrávku. A je to tak zřejmě dobře. Swartadauþuz je svobodným bláznem, který vše dělá po svém. Těším se na další díla, pod kterými bude tento pán podepsán…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 21.3.24 11:35odpovědět

Jo jo, taky hlásím vtaženo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky