Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Seeds Of Iblis - Jihad Against Islam

Seeds Of IblisJihad Against Islam

Bhut26.10.2011
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Díky svému tématu přitahuje pozornost. Otázka náboženství je dnes ve světě celkem žádaná. Hudebně tkví v klasickém špinavém black metalu s příměsí thrashe. V neposlední řadě se do hudby vloudil nepostradatelný orientální vliv, takže vcelku příjemná záležitost.

Zbrusu nová kapela ze země metalu nepříliš zaslíbené – z Iráku. Uskupení se nechalo pojmenovat jako Seeds Of Iblis, vzniklo v roce 2011 a ještě v té době už stihlo vydat své prvotní dílo. Oním počinem je EP Jihad Against Islam a o tom bude dnes řeč.

Skupina je tedy velice čerstvým zbožím na hudebním trhu. Jedná se o kvarteto, z něhož polovinu tvoří ženská populace. Žánr a směr, kterým se Seeds Of Iblis rozhodli kráčet, je zlý black metal. Kapela samotná uvádí, že ji ovlivnily veličiny jako Mayhem, Bathory, Sodom, či Venom. Zkrátka samé „špinavé“ klasiky této hudební odnože. S ohledem na původ je předvídatelné, že skupina bude ve své tvorbě používat různé orientální příměsi. A je tomu skutečně tak, stejně jako u orientálních kapel typu Orphaned Land nebo Al-NamroodSeeds Of Iblis k tomu všemu ještě uvádějí, že jejich hudba bude znít (a skutečně zní) temně a syrově. Inu black jak má být.

Jejich hudba je opravdu důkazem slibovaného. Syrová, špinavá, neuhlazená, divoká a dokonce s orientálním kořením. Příjemná lahůdka pro hledače neobvyklých kapel. Sice to po hudební stránce není zase takový zázrak, ale nevadí. Folklorní prvky dodávají onen chybějící šmrnc. Zvuk… ale no tak, je to přece black metal, tak co. Zvuk je tedy „dobrý“ řekněme obvyklý. Hlasu není téměř rozumět, což je možná na škodu vzhledem k tématu, který si kapela vyhranila.

 

A tu se dostávám k tématice. Možná už kvůli názvu jste mnozí rozklikli tuto recenzi a při zjištění, že kapela pochází z Iráku, váš zájem zesílil. Alespoň já to zpočátku měl velice obdobně. Jihad Against Islam. V překladu „svatou válkou proti islámu“. Už samotný název EP hovoří sám za sebe. Lyrika se tedy zaobírá výhradně anti-islámem a názvy všech čtyř písní toto jen potvrzují. Jelikož jich je jen pár, dovolím si zde rekapitulovat jejich názvy: Inverted Hilal, No Islam, Sex With Muhamad’s Corpse a In The Name Of Iblis. Texty se mi však bohužel nepodařilo dohledat, abych se ještě více dokázal ponořit do tohoto protestu. Jisté, ale je, že na tomto náboženství zřejmě cosi shnilého asi bude. Když už rodilí obyvatelé Iráku nadávají… to je myslím co říct.

Jak to ale celé shrnout? Není to jednoduché, ale přeci jen zas nikterak složité. Nebýt orientálních esencí, asi by ode mne nedostali moc vysoké hodnocení. A konec konců nebýt oné tématiky, nejspíš bych o nich ani nikdy nenapsal.

Ku konci ještě pár poznámek: 
Iblis: význam slova se vysvětluje ve dvou verzích. První zní tak, že Iblis je padlý anděl, jenž se protivil Alláhovi. Protivil se tím, že na rozkaz Alláha odmítl poklonit se Adamovi. Dále byl pak přetvořen v Šejtana, čili námi dobře známého Satana. Druhá verze hovoří o tom, že Iblis je džin, který se ovšem taktéž nepoklonil Adamovi a přišel tak o své vysoké postavení. 
Hilal: islámský symbol. Znamená „srpek měsíce“ nebo „nový měsíc“. V písni Inverted Hilal je tím vyjádřeno opovržení, vzniknuvší z black metalového Inverted Cross, neboli obráceného kříže.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky