Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sektemtum - Aut Caesar, Aut Nihil

SektemtumAut Caesar, Aut Nihil

Bhut3.12.2012
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Málokterý ryzí black už dnes dovede oslovit. Sektemtum je kapelou relativně novou a jejich debut dokázal, že tento žánr se ještě neoposlouchal.

Některé kapely rostou jak houby po dešti. V black metalu to není jinak. Každou chvíli se objeví někdo nový. Jak dlouho se na scéně a v aktivitě udrží je věc druhá. Příkladem může být Sektemtum z Francie, kteří se letos představili debutovou prací Aut Caesar, Aut Nihil

Kapela vznikla roku 2009 a od té doby dávala dohromady materiál, který nám letos představují. Čtveřice hudebníků je věrna černému kovu a nemíchají do něj žádné příkrasy, žádné koření, nic. Jen hrubý výraz a čisté temno. Ani klávesy tu nemají své místo a vlastně ani opodstatnění. Drobných nepatrných efektů se sice využívá, ale je jich opravdu poskrovnu. Celkový zvuk mi v prvních chvílích drobně připomněl Loits a jejich desku Must Album. Ale tady se jedná o shodu čistě náhodnou a spíše jen v rámci zvuku bicích nástrojů. Takže jsme se trochu dopracovali k tomu, že je to vlastně ryzí black. To bude zas nějaká ratata raw šílenost, říkáte si. Ne ne, tak to není. Sektemtum dávají do své hudby trochu filozofického ducha a o kompozici skladeb trochu přemýšlí. Žádné zběsilé výjezdy pekelných legií, žádné hrozící ukazováky a malíčky. Samozřejmě by to nebyl black, aby k drobným zběsilostem nedošlo, ale převážně se táhneme ve středním tempu s pěkně poskládanou strukturou. 

Na ploše bezmála padesáti minut se rozprostírá celkem deset stop v uchopitelném black metalovém kabátu. Od samého začátku Sektemtum představují svůj osobitý styl, který později různě variabilně kroutí na příslušné nálady, aby tak mohly útočit na slechy nebohých přihlížejících. Naslouchající dav je zmocněn aurou temnoty a počíná vykonávat úkony rozkázané pánem s holou prdelí a kozlí hlavou. Je nutné hrozit, je nutné se plížit pomalu a těkavě sledovat okolní dění. Hudba vás na tyto činnosti dokonale připraví. Čistokrevný black metal francouzské ražby. Svěží porce dlouho neslyšeného, avšak nikterak převratného dějství. Nutné zlo a špína, nic pro ty, kteří hledají netradiční roubování daného stylu. Příjemný servis pro otrlé posluchače, kteří dlouho prahli po něčem trochu nepřemýšlivém a nutně nesoustředěném. Ne, kulisa to zrovna není. Dar drobných detailů byl ve skladbách ukryt a jen náruživý hledač jej smí odkrýt. Příliš velké cennosti však tento poklad nenabývá a tak kolem něj mnohý jedinec projde bez povšimnutí a takřka bez újmy.

Podtrženo sečteno, black jak prase. Francie v sobě ukrývá mnohé výborné spolky tohoto střihu, a pokud to Sektemtum nezabalí, budou brzy patřit mezi ně. Tak zatněte zuby, svrašťte čelo a vydejte se poslechu Aut Caesar, Aut Nihil. Stojí to za to.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky