Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sermon of Flames - I Have Seen The Light, And It Was Repulsive

Sermon of FlamesI Have Seen The Light, And It Was Repulsive

Victimer4.2.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Sermon Of Flames jako debutující šiřitelé nekompromisní a chaotické látky na poli extrémního metalu.

Následujte hlasatele nepravdy a nabídněte se prázdnotě, tak zní oficiální vstupní heslo k první velké desce kapely Sermon Of Flames. Jde o dvojici z Irska, která se věnuje agresivní kombinaci deathu a black metalu s prvky noise music. To vše je zahuštěno do neprostupné černé barvy beznaděje ve jménu rezignace na nějaké světlé zítřky. Pošmáknou si takoví, kteří potřebují krátký surový výplach na úrovni. Sermon Of Flames patří mezi nováčky na scéně, jejich vznik se datuje do roku 2019. Krátkou kariéru dua zdobí jenom ve vlastních podmínkách nahrané a distribuované demo Heralds Of The Untruth. V současnosti už ale stejně není k mání, takže se vrhneme rovnou na první oficialitu vydanou pod křídly agilních I, Voidhanger Records.

 


S novým titulem I Have Seen The Light, And It Was Repulsive kapela poprvé zavítala do profi studia a dala světu úderný opus ve stylu nekompromisního metalu plného špíny a násilnosti. Metalový styl ostrovanů by se dal ve zkratce pojmenovat jako střet agresivity a disonance. Brutality a chaotických strunových excesů. Obě tyto položky lze vnímat jako reprezentativní. Takto navrstvený materiál je pak dle potřeby promýván tvrdou elektrárnou, což kapelu činí přitažlivější také noise nebo power electronics komunitě. Za vším pak dělá tečku potřebný kus blackmetalové aury, to aby snad neměl ani jeden z metalových extrémů navrch. Takto orientovaný matroš navádí k poslechu, za kterým stojí touha prohnat hlavou pořádný kus hudební destrukce v dobrém slova smyslu. Přesně jak velí obal, dočkáme se umění, ale bude to bolet. Aneb anděl vzhůru nohama a v palici díra.


Sermon Of Flames vydali intenzivní, 37 minut trvající monolit, ve kterém můžeme najít všechny možné synonymy negativní stránky vnímání a prezentace hudby. Během poslechu se můžeme dostat tak blízko bezvýchodné situaci, jak je to jen možné. Hlava je krmena výrazy jako ničivý, spalující a trýznivý, a všechno je to holá pravda. I Have Seen The Light, And It Was Repulsive je hnusná záležitost a jako takovou ji musíme vnímat. Jakýkoliv oddych se nepřipouští a když už dojde v instrumentální skladbě Mephitic Seraph ke zvolnění, tak to stejně dýchá podivným spojením atmosféry Twin Peaks s hustou sítí industrializace. Takže odpočinek pouze pro otrlé.

 


Je to vlastně takový chorý metalový rituál, jakési ohnivé centrum obrácené víry. Nač taky věřit, když žijeme v prokletí a naše životy provází dost silně zakořeněný nihilismus. To všechno můžeme brát jako orientační body v husté a syrové tvorbě Sermon Of Flames. Ve tmě stoky se povalující riffy dávají vzpomenout na podobně laděná jména jako Hissing, Antediluvian nebo klidně i Portal. Smyslem nahrávky je být co nejblíž pokoření dobra a když už takto šroubovaná záležitost definuje zlo v chaotickém rauši, je definitivně zatlučena do země zmiňovanými elektro výstřelky. Možná to bude trochu mimo, ale někde jsem prohodil - kéž by takto zněli Anaal Nathrakh. I ze Sermon Of Flames jde ven odér sprostých výlevů, obskurní a chlípně adresná nálada.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky