Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Shpongle - Codex VI

ShpongleCodex VI

Ruadek1.1.2018
Zdroj: flac
Posloucháno na: FiiO X3 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Klasická současná produkce Shpongle, která nadále udivuje množstvím detailů a zhuleností své existence.

Šestá deska šamanských potrefenců Shpongle je po dlouhých čtyřech letech venku a hned v úvodu uznávám, že je o čem psát a nad čím se u tohoto díla pozastavit. Codex VI  je, řekl bych, klasickým rukopisem prostoupená deska hned od prvního okamžiku. Je to jako shledání se se starším dredatým týpkem s jointem mezi nažloutlými rty, co má mapy vrásek od neustálého úsměvu na tváři. Shpongle už od prvopočátku tvoří sami o sobě takové mapy. Zvukové mapy. Jsou to složité patvary psychedelického rejdění v psytraceu, psybientu a dejme tomu reggae. Trochu vzdálení příbuzní Dreadzone, kteří ale více zpívají a svou muziku nenoří tak hluboko do odéru psychotropních látek. To Shpongle naopak umí a charakterizuje je to. Můžete totiž slyšet mnoho variací ukotvených v různých stylech, takovou paletu a záběr zvukomaleb, jako umí Shpongle, tu jinde nenajdete.

 

 

Simon Posford a Raja Ram, dvojice, která má už hodně za sebou. Posford už od poloviny devadesátek vydává sólovky pod pseudonymem Hallucinogen, založil Twisted Records a jeho jméno se pojí s opravdu velkým počtem projektů a věcí, z nichž známější název je ještě Younger Brother. Simon je člověkem hodně ponořeným do tvorby všech možných psycho-forem rytmů a specifické atmosféry od pralesa až po stav, který nejspíše zažívá kompletně zhulený kdesi u stropu toho celého cirkusu. Ten člověk si tak jako tak zaslouží respekt. Na elektronické scéně působí už opravdu slušně dlouho a za mě jsou to především Shpongle, kteří mi svou komplikovanou strukturou imponují. Jejich začátek se psal v roce 1998 s deskou Are You Shpongled? a od tédoby si vypěstovali vlastní, návykový, styl. Raja Ram působí jako totálně vyšinutý šaman, u něhož bych se rád zmínil o tom, že tento pán má v současné době 75 let a jede jako drak. No zkuste si to. Tento chlápek hrál už v roce 1969 na perkuse v rockové psychedelii Quintessence a dodnes udivuje neustálou aktivitou ve hře na živé nástroje. Nezkrotný živel.

 

 

Jejich aktuální počin je směsicí rituálních rytmů a - jak jinak - různými podobami psy-tranceových podob. Na Codex VI najdete obrovské množství zakomponovaných detailů, časem rozluštíte, že je tam zůčastněno množství živých nástrojů a že to celé je pořádně zhulená mozaika nasamplovaných ověn hlasů a zvuků z celého světa. Ostatně tak jako vždy. Řekl bych tady ale, že tentokrát je to nejdospělejší počin, kdy zručnost a skladatelské schopnosti páně Hallucinogena hraničí s genialitou. Tohle už je opravdu universum zvuků a rytmů, kdy je třeba se hodně zaposlouchat a stále budete objevovat množství nových zvuků. Muzika Shpongle není lehko popsatelná, to se musí slyšet. Je na hony vzdálená jednoduchým strukturám psy-tranceu i většině produkce pod hlavičkou psy-bientu. I to, co bylo tvořeno pod jménem Younger Brother bylo trochu jinde. Tohle je čistý matroš z dýmky samotného šamana. Rozjedou se vám cvičky.

 

 

A to je vlastně asi tak vše, co k tomuto počinu lze říci. Je to klasika od Shpongle, což samo o sobě zajišťuje řadu dlouhých poslechů, detailnějších a intenzivnějších s brčkem mezi rty.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky