Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Shuffle - #WontTheyFade?

Shuffle#WontTheyFade?

Sorgh28.12.2018
Zdroj: CD (promo od vydavatele)
Posloucháno na: Technics SL-PG 490, Dual CV 1400, PC
VERDIKT: Velkou neznámou jsou v našich končinách kluci z kapely Shuffle. Promo jejich druhé desky pojmenované #WontTheyFade? je tak cestou do neznáma, na jejímž konci může čekat cokoliv.

Informace o Shuffle jsem pochytil jen z promomateriálu, který byl vlastně jen zkopírovanou biografií staženou ze stránek kapely. Napovědět mohl název labelu, pod který Shuffle spadají, Klonosphere. S těmi už jsme měli tu čest. Tak jací jsou?

 

Shuffle se přiznávají se svým obdivem ke kapelám jako Porcupine Tree, Riverside, Pink Floyd, ale také Opeth, Linkin Park nebo RATM. A podobně široký záběr můžeme najít i v jejich vlastním hudebním cítění, i když samozřejmě v jiných konstelacích a vazbách. Je evidentní, že se v nich sváří touha hrát tvrdě a zároveň se nechat balamutit silnými, emotivními výlevy. K oběma pólům se snaží přistupovat spravedlivě a nesklouzávat jen do jedné brázdy, takže ve výsledku jsme svědky rozpolceného vnímání světa Shuffle.


Album má hodně silných momentů a dokáže vyvolat silné emoce. Nejpůsobivější se mi jeví v místech, kde se kapela vykašlala na experimenty a drhne svoji verzi progresivního rocku, který může nezávazně připomenout slavné Porcupine Tree. Tady přes nepatrnou inspiraci vsadili hlavně na své vlastní zdroje, neohlíželi se okolo a díky tomu skladby mají nevšední, originální rukopis, který svůj půvab přesto odkryje až na druhý, třetí pokus. Sebevědomé riffy generují základní osnovu, hodně o sobě dává vědět baskytara a bubeník víc než na tempo musí přemýšlet o tom, kdy do toho má praštit. Je to chvilkama zajímavá stavebnice, která je bohužel mezi ostatními skladbami v menšině.

 

Dejme tomu tak tři, čtyři. Vypíchl bych Faded Chalk Lines a Oh, Glop D´eternitat, to jsou hodně dobré věci. V těch ostatních dochází k neblahým jevům zvaným sladká vata a ani snaha zatraktivnit některé pomocí rapování mi nevoněla. Zahledění se do nitra spolu se ztrátou vědomí a snaha o přesun osobních pocitů směrem k posluchači se úplně nepovedla a vede k rozmělněnému a zdlouhavému zážitku. Dostáváme se do oblasti, ve které hrají třeba Klone, Airbag a jiní. Promítá se tak před námi už několikátá variace na smutek a melancholii a Shuffle z tohoto porovnání vycházejí s kalhotama u kolen. On ten rozkrok na gatích proklatě nízko se někde nosí, ale to já radši přejdu ulici na druhou stranu. Tyhle komedianty jsem nikdy nepochopil. A stejně tak mi nic neříká rap, který Shuffle zkouší místy roubovat. V jiných ohledech zajímavou skladbu jím poškozují a svádí na scestí kšiltovek s rovným kšiltem. Brrr.

 

Shuffle asi zůstanou lokální kapelou, která na svém pískovišti může dosáhnout jisté popularity, ale na medaile ze světa prostě nemá. Což nevadí, ne každý může být mistr a hudba spojuje. I Shuffle tak patří dík a určitá pozornost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky