Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sight Welder - Reveries

Sight WelderReveries

Sorgh9.2.2026
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Reveries je sludge metal, který se nevymyká tradiční představě o tom, jak má znít. Že pochází z Izraele, vás ani nenapadne.

Izrael není zrovna kolébkou metalu, ale i zde se zrodilo několik dobrých kapel, z nichž některé mohou být zvány kultovní, minimálně v tamní oblasti. Vzpomeňme Orphaned Land, Salem, nebo třeba Arallu. Teď se k nim přidala nová kapela Sight Welder, která se věnuje sludge metalu s lehkými přesahy mimo žánr.

 

Album Reveries je debutní nahrávka z letošního ledna. Je to docela ostrá deska, která si nepotrpí na něžnosti. Semele vás ve směsi divokých riffů, bahnitých válců a různých forem řevu. Určitě to není album jedné formy, naopak jich do sebe kloubí víc. Výsledný dojem je působivý a rozdílnost skladeb nepůsobí nijak rozháraně. Ať nás skladby vedou jakoukoliv cestou, nakonec se vždy vrátíme na začátek a uzavřeme symetrický kruh. Ponejvíc se bahníme v meandrech sludge, garážový zvuk bicích a odvázaná kytara navozuje pocit lehkomyslnosti stoner metalu, ale cesta nás zavede i k černým skalám okultního místa opěvovaného omšelým poustevníkem. Zabloudit nemůžeme, cesta nás jasně vede k začátku našeho putování. Reveries by mohlo sedět posluchačům Kylesa nebo Unhold, ale má co říci i temnějším náturám.

 

Přesto, že mám tenhle žánr rád, poslech téhle desky je pro mě velkou výzvou. A to z důvodu vokální stránky alba. Hlas zpěvačky Dorin mě celkově nebere, ale protože střídá několik způsobů zpěvu, tak každý na mě působí trošku jinak. Ze srovnání asi nejlépe vychází zběsilý řev kontrolující rychlé pasáže, který se inspiruje v depresivně blackových vokálech. Takový, jaký najdeme např. v Coming In The Way, Takhle je to dobré, vynervovaná ženská zní vždycky věrohodně. Horší je to v pomalých pasážích, kde své hlasivky tlačí do vypjatých poloh a spíš mluví než zpívá. Zní to hodně amatérsky, pokus znít drsně, ale není to tam. No a do třetice čistý zpěv. Tady asi nejvíc vyniká její neškolený hlas. Takhle si může zpívat ženská při úklidu, ale ze studia bych ji hnal sviňským krokem. Takže album u mě body za zpěv nezíská.

 

Hudba je o něčem jiném. Ta mě celkem baví, a i když kdovíjakou originalitou nesrší, je to zábava, která k tomuto stylu patří. Skladby střídají různé nálady, přiznávají náklonnost k různým žánrům, ale dominuje sludge metal. Cítím velké nasazení v jakémkoliv momentě, ať posloucháme kytarové brumlání v klidnějších pasážích nebo během drtících riffů. Rytmus se nechá jen vzácně strhnout k divočejším výkonům, přesto čas utíká tempem uvolněné laviny. Hodně mě baví místa, kde Sight Welder vsadí na odlehčenější rockovou notu. To vidím lítat kalhotky na pódium a pracně budovaná image temné kapely je pryč. Avšak proč ne? Druhá půlka skladby The Quiet One je prostě skvělá a i vokál se dá tolerovat. Je to ojedinělá pasáž ukazující, že i v blátě se občas zatřpytí nějaký krystal. 

 

Letnou nebo O2 arénu by asi nezaplnili, ale v klubu by Sight Welder mohli způsobit pěknou paseku. Hrají živelně, skladbám nechybí nápady a pro spoustu lidí bude zpěv naprosto v pohodě. Reveries je upozorněním, že v Izraeli to stále žije.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky