Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vydavatelství Las Acteurs De L’Ombre Productions zásobuje naši redakci poměrně svižně nahrávkami aktuálními a nebojí se k průzkumu zaslat i nějaký ten fyzický kousek. Těžko bychom totiž začali vyprávět o nahrávkách s daty vydání v letech 2008 – 2018, pokud by nás nějakým obzvláště silným momentem neuchvátily a vzhledem k úprku doby je velice pravděpodobné, že bychom takové čtení označili ikonkou retrospektivního gramofonu. Přesto v našem archívu lze dohledat nějaký ten rozbor umění, který rovněž francouzští Aorlhac nabídli světu. Tentokrát se však budeme věnovat nahrávkám, které výše uvedené vydavatelství předložilo jako jednotnou položku, tedy konvolut (box chcete-li) 3 digipacků v netradičním knihovnickém A5 formátu. Konkrétně jde o díla À La Croisée Des Vents (EP 2008), La Cité Des Vents (2010) a L’Esprit Des Vents (2018).

Bystré oko uzře propojení tematického okruhu Vents, tedy větrů. V překladu tedy přímo: Na křižovatce větrů, Město Větrů a Duch větrů. Autorské zažívací potíže ponechme stranou. Fascinace živlem rozehrává představy o středověkém idealizovaném světě, kdy populace učených jedinců vyhledává v odkazech víry a známých mytologiích vysvětlení vzniku foukání. Zasazení do dávných dob podsouvá samotná stylizace digipacků, které svým zdobením i jinou grafikou přímo odkazuje na řečené údobí. Jemný nádech folklorních prvků v barvách středověké Francie se pak dostane posluchači i během zkoumání nahrávek. Ostatně pokud jste již v minulosti četli kolegovu recenzi posledně jmenovaného díla, pak máte Aorlhac již někam zařazené.

Je to na první dobrou a slepý poslech dílo vzniklé ve Francii a přímo odkazující na historii dané země. Je to znát nejen v oněch epických momentech, ale i v určitém přístupu k harmoniím i v těch metalovějších pasážích. Třeba prvotiny Peste Noire, které žily stejným středověkým duchem, se mi tu a tam vyjevily na pozadí rozehraného snažení Aorlhac. Avšak jakkoliv se obecně kapela snaží dosáhnout velkoleposti a rozmáchlosti alb, pak nakonec díky své vlastní touze pozře sama sebe. Tím chci říct, že výrazných momentů, u kterých si zapisuji pomyslné plusové body je poskrovnu v poměru těch fádnějších neutrálnějších ploch, které dle mého skromného pohledu celé dílo jen protahují a nastavují. Akustické vydrnkávačky jsou třeba fajn zpestření a v mohutném celku člověka alespoň na moment vytrhnou z plytkosti, ale i tento element by šel zakrátit podle kastrolu.

Všechny tři nahrávky disponují úžasnou vervou. Je tam velmi silně cítit síla, kterou chtějí autoři prosadit a upřednostnit téma domácího prostředí a jeho historie. Já jim bez sebemenší pochybnosti věřím tu oddanost a fascinaci. Jen to předložení, byť se snaží být chvíli velmi agresivní a chvíli zase pohádkově výpravné, je takové uspěchané a občas se i zmatečně motá v kruzích. Přesto si tu najdu momenty, kdy se nechám rád obelstít naivitou sobě vlastní. Existují tu totiž zajímavé kytarové nápady a onen galský punc dodává člověku za hranicemi pocit neotřelosti a skoro až exotičnosti. A přitom na pozadí dochází k prolnutí ve smyslu podobného vnímání středověké Evropy. Snadno se vám při poslechu začnou vykreslovat kontury ruin pradávných hradních obydlí a takové asociace se počítají.

Trilogie semknutá do jedinečnosti netradiční edice (3x A5 digipack) podtrhuje důležitost existence CD formátu, který bývá často zavrhován. V současné době drží hlavní údiv formát gramodesek a kazet a je na ně uvalen důraz. CD edice tak nějak stále plují střední rychlostí a tu a tam dostanou zajímavého oživení, které lze vidět zrovna zde. Taková položka je prostě oku milá a bez ohledu na hudební obsah máte potřebu si tyto artefakty prohlédnout detailně a osahat si je. V této disciplíně tandem kapely a vydavatele dosáhl úctyhodného maxima. Škoda jen, že hudební protnutí není tolik plné. Ale to je jen můj osobní vjem. Každopádně podle discogs se i na ten vinyl nezapomnělo. Čihněte.