Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sinister Downfall - A Dark Shining Light

Sinister DownfallA Dark Shining Light

Sarapis21.1.2021
Zdroj: CD - promo od Satanath Records
Posloucháno na: CD player Yamaha + Canton // AKG K240
VERDIKT: Překvapivě esenciální nahrávka z podzemních vod podzemního žánru.

Přírodní funerální vodu značky Sinister Downfall jsme u nás už jednou ochutnávali. Debut Eremozoic převaloval na jazyku kolega Garmfrost, a protože ho to nepoložilo na prkno, nýbrž postavilo na nohy, německá doomařina Sinister Downfall zasmušilého poustevníka Eugena Kohla má v naší kryptě dveře otevřené i nyní.

 

Eugen Kohl by podle papírových předpokladů neměl přijít s něčím mimořádným. Bambilion projektů a kapel, většinou jednočlenných, hlavně black že ano, všechny nástroje sám, mix a master sám, sám a sám… kolikrát už to tu bylo a nedalo se to poslouchat? Kolikrát stačilo jen pár vteřin a beatů plastikových bubnů v nereálné rychlosti, aby bylo jasno, že tudy cesta nevede? I při seznámení s albem A Dark Shining Light stačilo pár taktů k tomu, abych měl jasno, avšak v úplně opačném významu. Ano, tudy cesta vede, ačkoliv jen na krchov, za doprovodu povadlých klávesových melodií a podzemního murmuru zoufalého kněze Eugena. Nevěřte papírovým předpokladům.

 

Usazení Sinister Downfall v žánrovém revíru funeral doomu je klasickou oboustranou mincí, která dle nálady tu padne jako spokojená a oddaná panna, jindy padne jako dravý orel, který by bral i nějakou masitější kořist. V mém případě se to projevuje proměnlivou shovívavostí, kdy na album musím mít chuť a pak je to paráda, zatímco jindy sáhnu raději po elitních zástupcích žánru, kteří kromě dusného a medového základu umí dodat i vlastní punc jedinečnosti. Výsledek je ten, že mě nahrávka nikdy nezklamala, ale kromě ní jsem poslechl i dost věcí od Ahab a Shape of Despair.

 

 

Sinister Downfall na svém druhém albu vystupuje jako výjimečný zástupce funeral doomu především v tom, že zní poutavě i přes zúžený manévrovací prostor kolem samotné esence stylu. A Dark Shining Light má tu sílu vtáhnout do děje a navodit mrazivě tísnivou náladu a stačí k tomu hutné podladěné akordy, táhlé melodie a ztěžklé klávesy, vše v tempu á la správný ležák nespěchá. Scéna skýtá mnoho zákoutí a pokusů dosáhnout téhož s týmž, často to ale končí nevalně. Například Funeral Tears z Ruska takovou moc nemají. To jen pro srovnání. Pět nových skladeb od Sinister Downfall na ploše padesáti minut dává na srozuměnou, že všechny chmury je třeba rozebrat s rozvahou a nejlépe rozpustit ve zvukové stěně hudby, která přináší - jak ostatně bývá zvykem - osvobozující účinek.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 4.12.19 8:23

Já jsem z nového alba zatím slyšel jen jeden song a zvlášť mě nepřesvědčil, nicméně opravdu velmi doporučuji zastavit se nad deskou předchozí - Departure Songs. Ta vypráví o skutečně zajímavých a silných příbězích, k nímž ta hudba není jen tematicky naroubovaná, ale opravdu sama vytváří konkrétní výjevy a díky nemilosrdným stopážím jednotlivé songy dlouho a neuvěřitelně intenzivně gradují. Ať už se jedná o dělníky z Černobylu, vysílené polárníky, obětavé potápěče či posádky vybuchnuvších raketoplánů. K 25 minut dlouhé písni Challenger: Part 1 jsem kdysi vytvořil i videoklip, ale YT mě s tim poslal do hajzlu kvůli právům. Šak jo. Pár desítek hodin práce, fuck me right?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky