Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Six Feet Under - Unborn

Six Feet UnderUnborn

Lyriel26.4.2013
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Krokem k lepšímu to asi nenazvu, ale na samé dno ještě neklesli.

Ještě před tím, než jsem se pustila do poslechu jejich nové desky, v duchu jsem prosila své bohy, aby mé nadšení z obalu bylo na základě poslechu přeneseno i na hudbu. Pokud jde o struktury některých alb, jsou SFU celkem opičáci. Není mi proti srsti, když se na metalové scéně tvoří covery (čas od času bývají povedenější než originál), ale ne, že se zkopíruje celé CD. Ano, "Graveyard Classics 2" bylo opravdovým průserem. A pevně doufám, že Graveyeard Classics 4 se nedožiju. Zatím to vypadá, že se nic takového nechystá, naopak, přišel čas napravovat.

 

Hlas Chrise Barnese mám celkem v lásce a možná právě díky němu jsem poslech nepřerušila hned na začátku. Dokonce mě nadchla i úvodní "Neuro Osmosis". V této fázi se mi začal rýsovat lehký úsměv na tváři, neboť jsem měla pocit, že mé prosby byly vyslyšeny. Ovšem jak které. Musím se přiznat, že groove metal mi moc nevoní, tudíž oceňuji death metalové pasáže, na které se kapela tentokrát zaměřila více. SFU se stále ještě drží nad hladinou a na úplné dno neklesli. "Unborn" nepůsobí infantilně, právě naopak a SFU se konečně staví zase na vlastní nohy. Kytarové riffy mi přijdou pořád stejné, vlastně i celá tvorba má pořád stejné základy, na kterých se dá ovšem slušně stavět. Architekti z nich asi nikdy nebudou, ale na spadnutí to zatím není. A nové album je důkazem, že ještě není vše ztraceno. Pokud jste ale od aktuálního alba očekávali zlepšení, či dokonce něco nového, oproti předchozím deskám se toho moc nezměnilo a jsou to pořád jedni a ti samí SFU.

 

Tahle deska určitě není nejhorší, ale bohužel ani nejlepší. Buď klesají, nebo se drží pořád na stejné příčce. Plus vidím opravdu jen a pouze v redukci groove metalu, povedené kytarové práci a v posílení death metalových pasáží. Energií, kterou by vás jednotlivé skladby měly nabít, poslechem (i přes parádní dynamiku a brutální ozvučení) zase ztratíte, takže si budete v závěru připadat vysílení. Milovníkům Six Feet Under album vřele doporučuji. A vy ostatní, když si jej nekoupíte, o nic nepřijdete.

 


 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Coroner / 15.8.13 21:22odpovědět

Pro mě po Warpath a Death Rituals nejlepší deska!!!

Stick / 27.4.13 17:03odpovědět

Neurazí, nenadchne. Takový průměr, na jeden dva poslechy docela

Bodin / 27.4.13 8:54odpovědět

Mě tato deska kupodivu baví :D

Jirka D. / 26.4.13 15:18odpovědět

Ještě "Maximum violence", to mám rád.

Victimer / 26.4.13 14:14odpovědět

Já do toho ani nejdu. SFU mě bavili jen na Warpath, pak už vlastně skoro nikde...

Milan "Bhut" Snopek / 26.4.13 8:54odpovědět

Tak s touhle recenzí se plně ztotožňuji.

Jirka D. / 26.4.13 6:27odpovědět

Budu se opakovat, ale tahle deska je průměrná nuda ... což je svým způsobem dobře, aspoň neutratím.

John / 25.1.14 23:14odpovědět

True Carnage je nejlepší :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky