Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skaphos - The Descent

SkaphosThe Descent

Garmfrost29.4.2026
Zdroj: mp3, promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Motiv II A.N.C.
VERDIKT: Při poslechu The Descent můžeme vychutnávat vedle hororové atmosféry inspirované Lovecraftem, chytrých nápadů a dobrého muzikantství slušné množství groove nátlaku a brutálních výjezdů.

Když mi v mailu přistála v nové várce promíček od Les Acteurs de l'Ombre Productions také The Descent od Skaphos, napadlo mě, zda se nejedná o jinou kapelu stejného jména, jejíž poslední počin Cult of Uzura stále poslouchám a rovněž na něj psal před cca třičtvrtě rokem recenzi. Album tehdy vydali pod hlavičkou indického vydavatelství Transcending Obscurity Records, nicméně o pár měsíců je jisté, že se Skaphos upsali agilnímu lokálnímu draku. Cult of Uzura a The Descent nedělí ani rok, kapela je zastoupena novým labelem, což vzbuzovaly obavy, zda se jedná o tvůrčí přetlak či uspěchanost…

 

Skaphos si na Cult of Uzura našla svoji tvář a ve stejném duchu pokračují i na The Descent. Zajímavostí beze sporu je, že se jedná o skladby z prvních dvou alb – Bathyscaphe a Thooï. Z každého čtyři zářezy. Všechny jsou přepracované, znovu nahrané a zremixované. Výsledek nezní vůbec špatně a jak jsem psal výše, album výrazově navazuje na Cult of Uzura. Příznivcům aktuálního ražení Skaphos by takový krok mohl udělat radost.

 

skaphos

 

Co říct neznalému tvorby svébytných Skaphos? Začal bych představením kapely, která si za poměrně krátký čas stačila vytvořit slušné renomé. Libuje si v mixování hrubého death metalu s dissonantím blackem a schopností vytvořit silnou atmosféru. Je evidentní, že ve výborné kondici je kapela už od svých počátků. Což jsem před lety zjistil na jejich koncertě v brněnské Melodce.

 

Podobné kroky pokaždé hejtuju a vyhýbám se podobným nahrávkám. Beru je jako prázdné mlácení staré slámy. Nicméně v případě The Descent své názory zřejmě zreviduji. Album je dobře živé, správně extrémní a skvěle záživné. Jestli to chápu správně, skladby dostaly nové názvy, a netuším, zda i texty jsou nové, nebo je změna pouze v jazyce. Ať je to, jak chce, nový kabát skladbám velice sluší. Sice ubylo původní černoty a přibylo hutné robustnosti, ale výsledek stojí za hřích. Úvodní Nese Ende album otevře hřmotnou úderností a pestrou perkusoidní rytmikou. Kdo potřebuje přirovnání, nechť si pomůže vytyčením hranic v podobě Behemoth, kdyby ti holdovali disonanci a mnohem větší brutalitě. Skaphos se daří vytvářet hororovou atmosféru a vnímavému obdivovateli hráčské i tvůrčí šikovnosti předloží přehršel zajímavých momentů. Kytary jsou protkány akustickými stopami, basa netvoří pouhé tvrdé křoví a ani bicí nejsou pouze do počtu. Původní znění nebylo takhle honosné. Hodně se měnilo a vylepšovalo. Divokost a zběsilost však zůstala zachována.

 

Na albu, které posluchače neterorizuje přehnanou stopáží můžeme vychutnávat vedle hororové atmosféry inspirované Lovecraftem, chytrých nápadů a dobrého muzikantství slušné množství groove nátlaku a brutálních výjezdů. Podotýkám, že v převaze je tvrdost a komplexnost, s jakou se do nás skladby staršího data pouští.

 

Nálada, odstíny i námět artworku ve své podstatě navazuje na Cult of Uzura než na černobílé obálky prvních alb. Z front coveru na nás zírá podmořské monstrum. Logo kapely i font písma je sladěný s motivem. Celý obal je pastvou pro oči. A to jsem ještě neviděl vnitřek bookletu.

 

Skaphos v náruči nového vydavatele tedy nečeří pouze starou vodu, ale podařilo se jim vytvořit zajímavé ohlédnutí za svou minulostí a dát ji díky aktuálním možnostem novou tvář. Nemyslím si, že by tento krok musel za každou cenu pohoršovat starší fans kapely. Určující bude následující a už snad zcela nový materiál. Hrátky s The Descent mě potěšily, pobavily… Ale už se těším na věci příští.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky