Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skeleton - Skeleton

SkeletonSkeleton

Victimer27.8.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Skeleton otevírají zatuchlé hroby a obcují ve jménu starého metalu bez důkladného mytí předkožky.

Stará hesla od starých bran k dobrodružství a staré pořádky vůbec. Se Skeleton se vrátíme o hezkých pár let zpátky, projdeme se po hřbitovech a ruinách hradů, mrkneme, kdo je na nich doma, budeme z nich hrdě kynout, stejně jako jenom těžce smývat svou pouliční minulost. Budeme, co jsme kdysi dávno byli. V džísce a se sepraným tričkem ale nepůjde jen o blbé retro a zvětralý lahváč na dva hlty. Na podobné úvahy jsou Skeleton až moc dobří!

 


Osobní náklonnost k výčtu nových a neokoukaných kapel ze stáje 20 Buck Spin se proměnila v čirou závislost. Často tam slídím a projíždím katalog, zapínám bandcamp a dělám si poznámky. Nejen death metalem a jeho zvýšenou technickou úrovní je člověk živ, nic se nepokazí ani starým dobrým výplachem, ve kterém se vzorně míchá kus ocelové hrdosti s kemrem na nespláchnutém chodníku. Skeleton jsou objevem posledních týdnů a všechno tohle mají v sobě. Ještě předchozí EPko Pyramid of Skull rubalo hardcore/punk, ale debutová deska je víc metalová, řekněme na pomezí blacku a thrashe, a nese svůj ranec hrdého hroziče s původním šněrováním. Skeleton jsou klasika. Přímočará, ostrá, krátká a přitom kompozičně přitažlivá. Bez kliček a balancující na hraně starého metalu a punku. Toho je o poznání méně, ale ani na něj se úplně nezapomnělo.


Ale proč se vlastně starat o styly... Tohle je 27 minut bez vytáček, pěkně postaru a je trošku jedno, která skladba je víc black, nebo ostřejší heavík se špínou za nehty. V souvislosti s touto deskou mě napadají jména jako Venom, Sodom a Darkthrone, a to bez nějakého většího přemýšlení. To v době poslechu stejně není na hlavním programu dne. Skeleton zkrátka pustili svůj hardcore víc k vodě a dali tomu randálu ocelové chrániče vyžilého metalisty.


Stopáž alba a rychlé thrashující riffy úvodních dvou skladeb směřují první dojmy k rychlopalné destrukci těla i mysli, ale tahle deska není jenom o rychlosti. Už následující The Sword dává tušit, že bude čas zpomalit, zpřehlednit a kovat víc na jistotu, než abychom za chvíli zjistili, že už jaksi nejsme při síle. Skeleton umí svými riffy zabloudit až někam do hard rocku a nebojí se melodií, ani lehké melancho-bojové nálady, kdy je potřeba se dívat divoké sani přímo do očí. Pěst je zaťatá a plameny lemující cestu dávají tušit, že vzdávat se nebudeme. Klišé jak prase, ale v případě Skeleton je ten starý metal prostě nádhera slyšet. Jsou tu šlehy jako At War, A Far Away Land nebo Turned To Stone, které mají všechny tyhle aspekty v sobě, jen každá trochu jinak a s jiným pořadím hodnot. A poslední věc Catacombs je další důkaz, že Skeleton jsou špinavci, ale epičtí a věrní až za hrob.

 


Je to sotva půlhodina, ale na téhle desce je všechno! Je ideálně zahraná a nadopovaná energií tak, aby se člověk ani chvíli necítil sám a odstrčen. Kdo v těchto hudebních končinách vyrostl a již za mlada kynul ze skal a hrozil nebesům, jistě si vzpomene, jak byl o dvacet kilo lehčí a viděl víc do dálky. Dnes pupkatý a obrýlen může stanout na stejné skále a pokud se pod ním ostroh neurve, znovu a hrdě zatnout pěst a prohlásit nebesa za prokletá a nehodná jeho životního postoje. Skeleton v něm opětovně zažehnou oheň, jsou z nich v tomto ohledu noví machři v oboru.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 27.8.20 18:01odpovědět

Šlape to parádně, naživo bych si to dal hned. Jako milovník klasické fantasy si dost užívám ty texty "Ve vzdálené krajině, se svým mečem po boku, umřu v boji." Všechno důležitý řečeno.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky