Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Slice the Cake - Odyssey to the West

Slice the CakeOdyssey to the West

Ruadek23.11.2020
Zdroj: Flac
Posloucháno na: Y8 plus + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Nátěr s jedinečnou vizí, který by neměl příznivcům extrémních rozkoší uniknout.

Dnes přicházím s recenzí na kuriózní album, vydané vlastním nákladem, které v roce 2016 působilo minimálně na Bandcampu jako neřízená střela. Tenhle hukot byl v jednu dobu vidět úplně všude a dost se o něm mluvilo. Po těch 4 letech jsem si řekl, že dozrál čas, abych o tom napsal. Bude to spíše než recenze jakési svědectví o tom, že jsem s deskou opravdu strávil hodně z toho času od dob, co vyšla. A že jsem zjistil, že není problém unést tíhu přes hodinu a čtvrt trvajícího deathcoreového nášlehu. Protože když je tam přesah, co zde znamená více než původní kořeny, člověk se nestačí divit.  Slice the Cake jsou zároveň i kapelou, která se ihned po vydání přelomového díla rozpadla. Tuto recenzi tedy lze brát jako jistou poklonu kapele, která si zasloužila lepší konec, než jaký ji potkal.

 

 

Slice the Cake od roku 2010 (EP Cleansed) postupně rostli, až stanuli před megalomanským konceptem, jaký předložili na svém posledním svědectví o své existenci. Koncept složitý, plný biblických odkazů, teologickou hříčku o hledání sebe sama, že jeho vysvětlení by dalo na článek minimálně stejného rozsahu, jako je tato recenze. Desce předcházelo intro s názvem Odyssey to the Gallows, 28minutová nálož, obsáhlý monolog ve velkém stylu a velmi dobře padnoucí obal se smyčkovým motivem. V ten samý měsíc to pak přišlo a člověk se sotva stíhal nadechnout.

 

 

Od druhé skladby začne, po průvodním slovu hlavního hrdiny, totální anihilace. Technické dostihy po hmatníku střídá neustálá riffovací řezničina, blast beaty, chrastící basa a všechny myslitelné polohy obou vřeštících hrdel. Stále velký důraz na melodické křivky, jakýsi neustálý tlak na „diváka“ skomírající duše, která neví kudy kam. Palba kopáků a nosné motivy to ženou ke třetí skladbě, která začne v opačném extrému. Vybrnkávání, postupný metalový nájezd, roste to, hodně motivů, velká nálož na osm minut. A to jsme sotva na začátku. Genialita Slice the Cake, především pak této konkrétní desky, tkví ve střídání / kontrastu celků s neutuchajícím tlakem na vaši pozornost. Jak byla druhá skladba extrémně rychlá, je třetí zatěžkaná a nasáklá krví, cítím z ní nervní osudová rozhodnutí.

 

Výstižnost desky lze shrnout jen když poodstoupíte a kouknete se na dílo kompletně celé. Skladby nijak nevybočují, řadu refrénů si zapamatujete, o řadě z nich budete vědět až na desátý poslech. Důležitý je koncept, celá ta nasáklost Divokým západem, klobouky, řezáním hrdel a krví. Neúprosnost, dávné hříchy a zla, co zlomí i nejhoršího desperáta a ten se začne bát i za bílého dne vlastního stínu. Do toho všeho se výborně propisuje i metalová složka a množství vyhrávek na akustiku, důraz na odér a pach doby, o které deska vypovídá. Však bájná doba Divokého západu byla především nemilosrdnou genocidou, plnou žárlivosti a chamtivosti, na míle daleko od mnohých filmových a knižních děl.

 

 

Deska Odyssey to the West je velmi barvitou přehlídkou současné moderní instrumentace, deathové pasáže střídá kapela s coreovými nátěry a typickými čistými refrény. Produkce zní moderně, hutně, metalově a zároveň i dostatečně prostorně, aby vynikla barvitá hra každého z členů. Od roku 2016 jsem nenašel žádné takové dílo, které by až v takovém rozsahu zpracovalo koncept s muzikou, která k němu dokonale pasuje. A proto jediné, co bych si dovolil zkritizovat je to, že se kluci nakonec rozhádali a kapela tím prakticky v původním složení skončila. Autorství skladeb, podíl na konceptu a muzice, předčasné vypuštění desky. Dle mého je to vše, na čem se dá i posléze nějak domluvit, tady to ale zjevně nevyšlo. Pod jménem kapely se přesto nadále něco děje, s čím přijdou, to si teď netroufám odhadovat. Tohle každopádně stálo za to (a nejen tato deska, i jejich předchozí díla).


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

corrvuss / 23.11.20 18:39odpovědět

heh, súhlasím s tebou "múj černý bratře": ).

Corvus / 23.11.20 15:43odpovědět

Nakrájejte dort bodují...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky