Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soilwork - Övergivenheten

SoilworkÖvergivenheten

Garmfrost20.9.2022
Zdroj: CD, mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Övergivenheten je deskou výbornou, mnohobarevnou, kterou je radost poslouchat.

Dlouho jsem váhal, zda nový počin švédských melodiků Soilwork Övergivenheten recenzovat mám či nemám. K této dříve dosti progresivní bandě holdující melodické odnoži death/thrash metalu mě pojí letitá náklonnost, ale s jejich nahrávkami se to má jak na houpačce. Lepší, horší, nic moc, geniální, stagnující… Všechny pojí bravurní instrumentace a bez debat vynikající zpěvy Björna „Speeda“ Strida. To se už asi nezmění. Aktuální řadovka s jednoznačným slovem mnoha významů Opuštění je toho důkazem.

 

Je až s podivem, že od Verkligheten uběhly tři roky. Nestihl jsem ji ani oposlouchat. Björn s Davidem Anderssonem se v mezičase věnoval stále věhlasnějším The Night Flight Orchestra a objevil se v melodeathovém all-star projektu Act of Denial. Což samozřejmě vede ke srovnávání a přirovnávání. Zatímco se pánové v TNFO věnují parádnímu retro/rock/popu, v Soilwork se i přes veškeré inspirace a vlivy stále drnká na energetičtější strunu.

 

andersson

 

Zamýšlel jsem se nad současnou tvorbou Soilwork, přemítal, zda se stále motají v kruhu, či hledají cestu ven. Obával jsem se, že touhám po starých zlatých časech podlehnou i oni, nicméně to zatím vypadá, že návraty kamkoliv se nekonají. Styl Övergivenheten se již nenese v melodeathovém či thrashovém módu, byť jeho odstíny v mozaice novinky k naleznutí jsou. Nosným pilířem desky jsou melodie, hard rock a epická stavba skladeb. Jimi pak prochází progresivní výboje, i ohlédnutí nad svým mladým já v podobě řádného nářezu. Dřívější obavy, kdy kapela ztratila hitmakery a tvůrčí hybatele Petera Wicherse nebo Oly Frenninga či mistra rytmu a drtiče blan Dirka Verbeurena, že je se Soilwork ámen, nyní vyvstaly znovu, protože tvůrčím leaderem se sice stal i Speed, ale nejvýznamnější roli zastával David Andersson. Ten ovšem před pár dny zemřel... Čímž mu vzdávám hold a držím pomyslnou hodinu ticha! Jistou porci znamenitých nápadů samozřejmě je potřeba přičíst i klávesové opoře Svenovi Karlssonovi. Sylvain Coudret se tentokrát příliš neprojevil, nicméně jeho sólové vstupy např. v Harvest Spine v ničem nezaostávají za těmi Anderssonovými.

 

speed

 

Album je opravdu dlouhé a nedivím se názorům, že pětašedesát minut někomu připadne příliš. Netuším však, kterou skladbu či její část bych odstřihl. Desku poslouchám na jeden zátah, užívám si její proměnlivosti i na první pohled dvě zbytečné instrumentálky jsou skvělým doplněním nálady. Většinou nahrávky zní střední tempa a Stridovy klenuté vokály. Nicméně ve skladbách Electric Again, Is It in Your Darkness, This Godless Universe nebo Golgata pánové dokazují, že ostrý metal stále umí podat s grácií a bez křečí. Naopak v Nous Sommer la guerre, Valleys of Gloam, Harvest Spine umí jemně zadrnkat na citlivější strunu, zatímco ve Vultures nebo Death, I Hear You Calling, jsou patřičně groove, ostří a razantně hard/rockoví. Desku uzavírá neskutečná epická On the Wings of a Goddess Through Flaming Sheets of Rain, ve které se všechny polohy spojí v jeden monolit, který se tak stává vrcholem Övergivenheten.

 

 

Soilwork opět neobjevili Ameriku, nestagnují však, jak jim bylo vyčítáno (oprávněně) poslední dekádu. Stalo se něco, s čím nebylo počítáno – Soilwork se hnuli z místa, aniž by významně změnili cokoliv ve svém rukopisu. Jejich muzika je znát na sto honů, ale díky příklonu k modernímu rocku změnu zaznamená i náhodný kolemjdoucí. Přemýšlím, že hodnocení je v mém případě zbytečné a matoucí. Pouze si ujasněme, že Övergivenheten je deskou výbornou, mnohobarevnou, kterou je radost poslouchat. Minimálně pro mou maličkost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky