Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soilwork - The Living Infinite

SoilworkThe Living Infinite

Garmfrost24.3.2013
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Philips MCD183, Koss Porta Pro
VERDIKT: Modernisté SOILWORK natočili nadupanou kolekci písní, které se jen tak nenabažíte.

Dalo by se předem říct, že nové album švédských melodiků SOILWORK je po letech předvádí ve vrcholné formě. Po letech stagnace se vrací nadšení a plni nevybouřené energie. Už předchůdce novinky „The Panic Broadcast“ nabídl lepší porci výživné krmě než předešlá alba, ale to pravé mělo teprve přijít.

 

Taky jsem patřil k pochybovačům, kteří poukazovali na opětovný odchod skladatelského umělce Petera Wicherse, na vychladnutí potřebných emocí a patřičného drive. Navíc avizovaná dvě alba najednou, to by semlelo i protřelejší interprety. Počkali jsme si tři roky a výsledek stojí za to. Každé z alb by uspělo i samostatně. Druhá deska totiž nenabízí žádnou prázdnou výplň, bonus ani vatu. Hodinu a půl toho nejlepšího, co SOILWORK dnes dokáže. Tedy strhující melodie, groove metal, progresivní výboje muzikantů, ovšem bez onanie, i na ten pop dojde, rozhodně však inteligentní a bez patosu. Kapelou proklamovaná rovnováha mezi minulostí a současností se zdá víc než jen trefná. Hlavním pojítkem mezi písněmi je svěžest a kupodivu až mladická dravost. Jak vidno, odchod Wicherse SOILWORK neuškodil, naopak, nikdy nezněli takhle vyrovnaně a pestře zároveň. Dvacet skladeb má tak rozličnou strukturu, že by jeden nevěřil, jak to může držet pohromadě.

 

Ihned ze začátku do vás pere agresivní síla v podobě zběsilých bicích Dirka Verbeurena. Jako by to ani nebyl on, kdo natočil nejslabší desky SOILWORK. Strojově přesné, rychlostně připomínající jeho dávné působiště ve francouzských Scarve. Zároveň se umí citlivě rozparádit a vyhrát si s harmoniemi do dokonalosti. Jeho rytmický kolega, starý harcovník Ola Flink nepumpuje jenom spodky. V záplavě chytrých kytar se jeho nástroj neztratí a dere se neustále na povrch, aby vedl. Vzápětí se jako slušný chlapec opět vrací do role podprahového průvodce. Kytarový tandem tvořený Dirkovým bývalým kolegou ze Scarve - Sylvainem Coudretem - a novou tváří - Davidem Anderssonem - válcuje celek na kousky a zároveň je drží pevně v rukou. Nádherná sóla, těžkotonážní riffy, výlety do akustických sfér jsou zde přeplněné skvělými nápady. Občasný deathový odér mě příjemně zaskočil stejně jako naprosto přirozený přechod do klidných vod. Nad tím vším ční hlasový všeuměl Strid. Nikdy nebyl v takové kondici. Prakticky nabízí všemožné barvy, důrazy a hlavně jistotu, kterou vetkl do všech míst. Řve jako saň, za jeho expresivní řevy a zpěvy by se nestyděli ani takoví Anselmo nebo dávný guru SOILWORK Devin Townsend, který jim produkoval podle mě nejlepší desku „Natural Born Chaos“ a kde se také objevil i jako host. Když začne Strid zpívat čistým hlasem, neztrácí sílu a melodie, které se nesou z jeho hrdla, nutí ostatní zpěváky přemýšlet, jak docílit takového umění a pochybovat o svém vlastním přínosu. V rámci extrémního metalu není mnoho jmen, které se mohou chlubit takovým talentem. Když tedy vyjmeme Akerfeldty, Deviny či Dany Swanö a žánrového souputníka Christiana Älvestama.

 

Přemýšlím, jestli má cenu vytahovat jednotlivé písně a vyzdvihnout je povrch. Můžu zmínit otvírák druhého disku „Entering Aeons“, který, byť bez zpěvu, umí pěkně navodit dychtivou atmosféru k poslechu celého alba. Stejně druhá instrumentální záležitost „Loyal Shadow“, funguje jako běžná píseň, tedy nikoli jako předváděčka muzikantského umu, ale pěkně houpavě připraví náladové ucho k „Rise Above the Sentiment“. Moderní crossower, jehož jsme svědky na „The Living Infinite“, je absolutně plnovitamínový. Nekonzervativní posluchač zde nalezne vše k dobré chuti. Nevím, jak se budou k novince stavět staří fanoušci, protože melodeathový návrat k dávným časům se nekoná. Nicméně tuším, že SOILWORK v současnosti opět platí za významné jméno, které budou další citovat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

jazzko / 28.1.14 14:49

Zkusil jsem si pustit poslední desku Satyricon, navnaděn recenzí, zvědavý po hlasité kritice fanouškovské obce. Nutno na začátek říct, že Satyricon jsem poslouchal od vydání Nemessis až po Now, Diabolical. Poté jsem se, pro celkově stagnující metalovou scénu, která už mě neměla příliš čím obohatit a z mého pohledu jenom opakovala již opakované, zcela odklonil k hudebním žánrům, které s metalem nemají zhola nic společného, avšak které mi umožnily můj další hudební vývoj. Kapely jako Satyricon, Emperor, Dimmu Borgir, CoF, Immortal, Enslaved a mnozí jiní, na které si z hlavy třeba už ani nevzpomenu, to vše byla jména, která se v mé hudební aparatuře v devadesátých letech, ale i v novém miléniu, objevovala velmi často. Nyní, po osmi letech, jsem zvědavě sáhnul po novince od Satyricon. Satyricon jsou na první poslech umírněnější, pomalejší, čitelnější a jaksi hladší. Ta tam je zběsilé tempo z Extravaganzy, zmizel nádech středověku z Nemessis Divina, postrádám i rockovou přímočarost z Volcana či z Diabolical. Kapela patrně měla vždy za cíl neustrnout na stejném místě a snaha o jakýsi posun v celkovém hudebním vyznění je s přihlédnutím k věku tvůrčího dua Satyr-Frost z mého pohledu zcela pochopitelná a logická. Jinak se na hudbu (ale celkově na jakýkoliv jiný druh umění) dívá člověk kterému je 20 let a jinak ten, kterému je už více než čtyřicet. Syrovost, rychlost a technickou složitost nahrazuje důraz na přednes tónu a hra s barvami zvuku. Rozumím tedy klidným pasážím i rozhodnutí pro analogovou nahrávku (která mimochodem na kvalitní aparatuře zní opravdu velmi dobře). Pánové už nemají potřebu dokazovat, že jsou schopni nadzvukových sypaček a extrémní syrovosti (to ostatně stále jsou), byť i na této desce kdo chce, ten tam i tyto aspekty bez problémů najde. Milovníci extrémní řežby se už hold musí poohlédnout někde jinde. Na chvilku bych se pozastavil při tolika propírané kontroverzní skladbě Phoenix. Je pro mně opravdu překvapením, že jí nazpíval někdo jiný, a že vůbec došlo k rozhodnutí použít čistý vokál. Satyrův hlasový projev přitom považuji za snad to nejlepší a nejďábělštější, co jsem v tomto úzce profilovaném žánru kdy slyšel. Phoenix ale není špatnou skladbou a rozhodně nesdílím názor (patrně většinový), že by byla skladba nazpívaná ležérně, či snad zcela odfláknutá. Naopak, mám pocit, že se dotyčný zpěvák do skladby opravdu snažil položit a v rámci svých hlasových možností vydal ze sebe maximum. Že v žánru jako takovém (a klidně i v celém metalu) zcela chybí opravdu kvalitní zpěváci (čest výjimkám jako třeba Anneke z ex The Gathering), to je holý fakt, avšak na druhou stranu, metalová hudba nikdy nebyla tím správným prostorem pro opravdové zpěváky, ti se realizují ve zcela jiných hudebních žánrech a je to tak naprosto v pořádku. Skladba Phoenix tak pro mně zůstává zajímavým oživením desky a byť bych nechtěl, aby byla třeba taková deska celá, jako jednotlivá skladby vsazená do celku mi přijde více než povedená. Satyricon dozráli do dospělosti a pokračují tak tam, kde je to z mého (ale snad hlavně z jejich) pohledu logické. Rozhodně se jedná o správný krok a za sebe jsem rád, že se Satyricon odmítá zařadit do obrovské haldy kapel, které hrají 20 let stejnou hudbu s minimem invence a s totální rezignací na jakýkoliv hudební progres. Satyricon mě tedy i po dvaceti letech pořád baví.. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Honza K. / 29.3.13 20:30odpovědět

Právě mi dohrál první disk a musím říct, že je to šleha jak sviň! Jestli se nic nepokazí, budu s tímhle albem asi dlouholetej kamarád.

Ruadek / 25.3.13 10:17odpovědět

Víceméně souhlasím, jedinou těžkostí je pro mne prozatím délka desky ale lze si prostě vybírat a začínat i končit kdekoli. Je to agresivní, melodické a cítím v tom ony staré časy. A ačkoli pro mě jsou jedničkami Natural Born Chaos a Predators Portrait, tenhle povedený materiál se vyplatí si pořídit. Je to výlet do všech časů Soilwork, do všech jejich poloh a to vše v jedinečné formě. Příjemné !

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky