Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Somniate se ve své nové nahrávce s dobře znějícím názvem We Have Proved Death vydali objevovat svět melounového cukru. Opustili tajuplného Gustava Meyrinka a objevili fantastický prostor zvláštní utopie, dadaismu a geniálního vyprávění amerického spisovatele Richarda Brautigana. Jak souvisí kniha V melounovém cukru s blackmetalovou naléhavostí? Zcela přirozeně. Nevěříte? Zkuste! A nebojte se tygrů…

Zatímco vynikající debut The Meyrinkian Slumber (naše recenze) produkoval BST, We Have Proved Death dostal na starosti další fenomén celosvětového formátu V. Santura. Stejně jako jeho předchůdce i Santura vetkl do díla unikátní rukopis svého vnímání a zároveň zachoval kapele její vlastní tvář. Dá se říct, že za velmi krátkou dobu si dokázali Somniate vytvořit svůj vlastní a snadno identifikovatelný sound. Není divu, jedná se přece o zkušené borce, kteří vědí, jak a čeho snadno dosáhnout. Přitom nesází na jistotu a společná práce je zcela evidentně baví. Z desky totiž nadšení doslova cáká. Dobře se poslouchá a jen tak se neoposlouchá.

Somniate jsou plni silné atmosféry a vlivů francouzské post-blackové scény. Debut koketoval mimo jiné s hardcorem, ovšem dvojka We Have Proved Death tuto cestu zdánlivě opouští. Dá se říct, že se nechává zlákat na deathmetalovou stranu. Zvuk kytar je občas pěkně nahuštěný a těžký. Vážený posluchač se nemusí obávat, že se mu dostane nějakého zjednodušení či zbrutalizování. Album je velice ohebné, poetické. Hudební vlivy rozšiřují dojem stejně jako textová část. Nic není takové, jak se může zdát. Album roste. Mění se doslova před očima. Velký důraz je položen na kytarové mágy Aleše s Markem. Rytmická sekce Tomáš s Adamem je tvořena natolik tvrdohlavými muzikanty, že kytarové kouzlení všeho druhu (tremola, vyhrávky akustické i elektrické, hoblovanice či sóla) narušují tu zběsilými vpády tu dominantní hrou. Oba pěvci Zdeněk s Markem nemají vůbec jednoduchou práci. Schválně si zkuste do těch linek něco vymyslet. Proto si zaslouží uznalý potlesk - skvěle se doplňují a oba svými hlasivkami výtečně operují. Screamy a řevy se mísí s hlubokým growlem a všechno zní přirozeně. Jako by se nechumelilo.

Na poli grafickém se toho zdánlivě nic moc nezměnilo. Obal s bookletem dostal na starosti opět View from the Coffin. Cover má ovšem naprosto odlišný feeling. Ne jen svými odstíny, ale i tvarově. Hranaté tvary jsou vlastně jen v logu. Obrázek je kulatý a v pohybu. Oko v dlani je krvavě mrtvé. Ale vidoucí. Vidí i vás?

Během vnímání We Have Proved Death jsem si užil celou škálu rozdílných pocitů. Album se poslouchá snadno. Je jiné než debut, ale styčných bodů má dost. Moc se těším na živé předvedení. Golem byl skvělý. Meloun bude určitě ještě lepší.