Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Depths Above, Somniate

Depths Above, Somniate

Bhut18.9.2021
Jeden večer ve společnosti dvou kapel v rytmu aristokratického black metalu. I takováhle dávka bohatě stačí k tomu, aby byl člověk plně spokojen.

Kdysi, to bylo ještě v dobách, kdy člověk svými plány nevěděl, na kterou akci se má zaměřit, aby nakonec v pohodlné lenosti nešel vůbec nikam, jsem kupoval lístky na koncerty v předprodeji. Dnes mi tohle konání přijde značně loterijní, a tak se zabývám jen tím bezprostředním, čili tady a teď. Proto jsem se mile rád podíval na klubový koncert, byť jen dvou kapel. Avšak jména jako Depths Above a Somniate patří k těm, které na tuzemském políčku řadím mezi ty nejkrásnější plodiny, které ve své podstatě značně převyšují jiné. Znáte to: všehorovnost je porážkou převyšujících. Takže koncerty sleduji jen ty, které mohu reálně vidět (takže ty, co se konají zítra, nejdéle za týden). Proč to tu vlastně píšu? Protože je pak hřejivým pocitem prožití něčeho, do čeho úřady nemuseli zasahovat a ovlivnit tak daný průběh. Važme si aktuálních možností, protože… uvidíme po volbách…

 

Tak to bychom měli omáčkoidní okrajové plky na úvod a nyní se začněme věnovat svědectví z koncertu, který proběhl sice rychle, ale o to intenzivnější byl zážitek z přítomnosti. Přiznám se, že jsem byl poprvé v klubu/divadle Pod Lampou v Plzni a hned mě překvapila jeho členitost a chodbičkovitost. Nicméně po chvíli jsem se zorientoval, osvěžil a započal rozhovor s dobrými známými, se kterými kujeme různorodé pikle. Netrvalo dlouho a poměrně řídkou návštěvnost ohromilo intro a nástup první kapely.

 

Depths Above otevřeli set intrem, či kratší skladbou, po které přišla prezentace celého alba Ex Nihilo v chronologickém sledu s jednou vsuvkou, kterou byla nová věc. Hned zkraje mě zamrzel zvuk, který byl vytočen zbytečně nahoru a kytarové kejkle se tak propadaly do sebe, v nichž zanikalo spoustu drobných vyhrávek a i basových linek, které určité momenty zdobí a charakterizují. Stejně tak jsem si domýšlel barevnou práci bicích nástrojů, kde zejména různé činely dodávají patřičné lince na náboji. Naštěstí znám desku dost dobře, a tak jsem tam ukryté i tak slyšel, ale možná jen proto, že jsem to tam slyšet chtěl, neboť vím, že daný zvuk tam někde je. Hádám, že dorazivší, kteří ještě neměli tu čest s nahrávkou kapely, se orientovali těžce a mohla jim hudba Depths Above přijít poněkud komplikovanější. Cožpak o to, on to sám o sobě není žádný primitivismus a těch dějových zvratů je tam vážně hromada, ale bez předchozího studia to mohl být složitější prožitek. Osobně jsem to však hltal obrovskou měrou, neboť jsem po dlouhé a blbé době stál v nějakém klubu a z podia se na mě valila muzika, co mi jde setsakramensky k duhu. Největší síla tentokrát tkvěla v pomalejších pasážích, kdy ten pocit propadaní do hlubin nezměrného temna byl vskutku nejmohutnější. Nejednou jsem si před očima vybavil obrazy zpěváka a kytaristy Vama Margy. Těžký kalibr.

 

Somniate je kapela, která vylítla velmi strmě, a to nejen díky důsledné propagaci jejich desky The Meyrinkian Slumber. Hlavním prvkem raketové oblíbenosti je především hudba s parametry světových měřítek, a tak se místní na svůj lokální produkt dobře připravili, což odpovídalo celé řadě chodících triček s logem skupiny. Ta podpora stran domorodců byla cítit, ale přesto jsem si říkal, že jsem očekával alespoň dvakrát tolik hlav. Jako u předchozí kapely, tak i teď byl zvuk (zejména na začátku koncertu) dost bídný, ne-li pitomý. Ale pak jsem si to v hlavě srovnal a tiše děkoval alespoň za tohle, protože furt to bylo live a furt to bylo hodně povedené. Později se tedy konečně podařilo vytáhnout doprovodný vokál, a i něco z těch bicích šlo slyšet, než jen údery základního tempa. Bicí byly ostatně neskutečné. Razantní, barevné a svižné. Nejinak tomu bylo i se strunnou sekcí, která svou hrou dávala jasně tušit, který to druh black metalu je momentálně na bíledni. Což nemyslím nijak hanlivě, prostě je to charakter, který má jasně dané kontury a trénované ucho jej dobře lokalizuje. Set Somniate mi však utekl nějak dřív, než jsem si doma při poslechu alba navykl. Asi jsem se příliš ponořil do té spleti tajuplného světa, který nám pánové s úžasnou lehkostí naservírovali. Ale ve výsledku to byl dechberoucí zážitek.

 

Celodenní práce na zahradě jsem tak příjemně završil dvoj-koncertem vytříbených blackmetalových kapel, jejichž prezentace se desátou večerní hodinou ukončila. Zbaven posledních sil a zároveň nabušen nezemskou energií jsem prchl z klubu pryč s velmi příjemným pocitem uvnitř. Takhle by to šlo, takhle jsem spokojený.



  DISKUZE K REPORTU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky