Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sorath - Orízontas Gegonóton

SorathOrízontas Gegonóton

Bhut12.1.2019
Zdroj: CD //#MDM-XIX
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Svěží a upřímná nahrávka, která dokáže potěšit. Jednoduchost, kterou album má, s sebou však přináší vše dobré i špatné, které takové označení nese na bedrech. Sorath po více jak deseti letech stále ve formě a stále sví.

Dlouhých patnáct let se čekalo na další album Sorath. Blackmetalové kapely z Plzně, která funguje od nějakého roku 1993. Za tu dobu je to jejich čtvrtá řadová deska, připočíst můžeme nějaká splitka a menší nahrávky jako EP a dema. Nicméně od roku 2005 bylo po kapele ticho, a to prořízla až deska vydaná na sklonku roku 2018 se jménem Orízontas Gegonóton.

 

Název zní jak jméno nějaké maďarské instituce, nicméně člověka znalého tvorby Sorath jistě podobný výstřelek nepřekvapí. To proto, že i starší nahrávky měly těžko zapamatovatelné tituly. V duchu starší doby se nese i grafika, která má opět netradiční pojetí. Na lesklém digipaku se blýská (snad) černá díra, která ve víru pohlcuje okolní vesmírný šumerajch. A toto nejsou jediné prvky, které volně navazují na předešlou tvorbu.

 

Na tu se chytá i celá hudební náplň, jako by žádných deset a více let neexistovalo a deska vyšla dejme tomu klidně ještě během roku 2005 vedle splitka s Trollech. To je zajímavý jev, neboť ukazuje, že kapela se drží svého, neodbočuje, nenechává na sebe působit vlivy okolí a nesnaží se svézt na nějakém aktuálním trendu, ať už je jakýkoliv. Zároveň je to i škoda, protože se tím deska dostává do fádnější polohy a neumí nabídnout něco nového. Konec konců o to tady ale vůbec nešlo. Co jsem tak vypochopil z pařátovského rozhovoru, tak jde o starší věci, některé obnovené o novější pohledy, některé ponechány v původním vyznění. Tvůrci samotní příliš nesledují směr, kterým se řítí black metal, a tak jim oproti jiné produkci leccos chybí, ale i leccos přebývá v dobrém slova smyslu. Z toho si můžeme jednoduše vykreslit fakt, že se Sorath nesnaží být ničím jiným než sami sebou. Deska je tak zcela upřímná a osobní bez žádných berliček. To je vskutku sympatické a nutno dodat, že i z poslechu patrné.

 

SORATH

 

Album nabídne půlhodinku svérázného black metalu, který tu a tam sklouzne k heavy melodice a deathovým konstrukcím. Některé blackové riffy jsou zdařilé a jmenovat můžu hned úvodní kus Event Horizon Beta. Ale brzy taková záležitost ztrácí dech. Ocenil bych trochu pestřejší bicí, než je klasické sypání a tlučení. Nějak jsem se do nich nedokázal zaposlouchat a věnoval se tak více kytarám a velmi specifické barvě vokálu. Naštěstí pánové vědí, kterak desku postavit, a tak vedle intra do alba napěchovali i mezihry v podobě songů Chronicles Alfa a Chronicles Beta. Zaručují tak pestřejší poslech a barvitější zážitky. Jak jsem již zmínil, tak právě ta heavymetalová melodičnost občas pěkně rozřízne hustotu vzduchu.

 

Ovšem nehledejme zde žádné inovátorské postupy a snad neslyšená zákoutí, která by dosud nevznikla. Je to přímočará nahrávka s blackem, který je kapele vlastní a kráčí v duchu starých alb velkých jmen z devadesátých let. To je i není špatně, což se samo vylučuje. Do rukou se dostává svěží deska, která skvěle funguje, ale pro hlubší dojmy nestačí. Líbí se mi její tvář, její bezstarostná a plná upřímnosti a lehkosti. Album prostě hezky šlape a běží jak má, ale chcete-li vážně trochu víc, než jen poslech klasického střihu black metalu made in ČR, tady to vážně nenajdete. Je to dobré album a dobré je v tomto případě průměr. A průměr by neměl nikoho urážet.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky