Recenze: Soulfly

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

SoulflySavages

Jirka D.15.10.2013

Zdroj: mp3 (320 kbps)

Posloucháno na: PC / Evolve Blues R222

VERDIKT: Nezbývá než doufat, že pomyslného dna bylo dosaženo právě tentokrát a že zítřky budou jen a jen světlejší.

Jedna, dvě, tři. Tak přesně tolik poslechů jsem věnoval novinkové desce Soulfly a nutno dodat, že toto číslo se v budoucnu navyšovat nebude. Už dávno jsem nad Soulfly zlomil hůl a smířil se s faktem, že se Max zapomněl hudebně vyjadřovat v souvětích, smířil jsem se i z holými větami. Tentokrát ale zbyl už jen podmět a přísudek a je třeba bít na poplach.

Rád bych si zachoval alespoň minimální úctu, kterou si bývalý tahoun Sepultury a následný inovátor v Soulfly zaslouží, ale žít z podstaty minulosti nejde věčně a dlouhodobé přesvědčování o tvůrčí vyprahlosti (v podstatě od desky „Conquer“) muselo zlomit nejednoho oddaného fanouška. Bez úklony a přímo - novinka Soulfly je mizerná. Bez chuti, bez zápachu, unavená a když náhodou narazíte na moment, kde album šlape alespoň obstojně, dohoní vás vzpomínky na minulou práci a pocit trapnosti ještě vzroste. Marně se ptám sám sebe, jaký účel (o smyslu ani neuvažuju) má deska těchto kvalit? Pokud jen představit světu Maxova syna za bicíma, tak děkuji uctivě, ale klidně bych si ještě počkal. Jednomu je smutno, když vidí kapelu, se kterou strávil mládí a která ve své době přicházela se zcela ojedinělým pohledem na muziku, jak se plácá v blátě vlastní neschopnosti.

Pro jistotu ještě jednou procházím svoje poznámky utroušené k jednotlivým skladbám během poslechů a vedle mnohokrát se opakujícího „nuda“ nebo „hrozná nuda“, nacházím ještě „předvídatelná recyklace“, „křečovité“, „tribální bicí – produkční make-up“ a v samotném závěru „není to naprosto blbé, ale hrozně nudné a v podání Soulfly už dávno slyšené album“. Nic pozitivnějšího ze mě nevypadne, kytarové vyhrávky Marca Rizza jsou sice povedené, ale samy o sobě album neutáhnou, byť jde o ta nejsvětlejší místa na nahrávce. Nad zbytkem, včetně slisovaného zvuku a legrační grafiky, kroutím hlavou a dobrovolně se vzdávám honoráře za recenzi.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

opište kontrolní kód

Venca / 4.6.14 20:24odpovědět

Pánové, tak zlé to přec vůbec není a do kontextu dg to logicky zapadá. Někdo je rád nemá, jiný ano, ale skončit u Primitve znamená vlastně ani nezačít. Vážně dokážete slušnou fošnu utnout s 35ti %ty? Chválí se tu kdejaký shit a tohle vám nevoní? Co za tim asi je? :-D

pz.man / 25.12.13 22:00odpovědět

Já mám limitovanou edici s dvěma bonusy a neposlouchám teď nic moc dalšího, SAVAGES točím pořád dokola a taková "Fuck reality" je parádní, jako (pro mě) celý album :-)

Bodin / 22.10.13 10:22odpovědět

Pro mě absolutně nezáživné, nemastné a neslané album. Měl jsem opravdu co dělat, abych nové Soufly vydržel poslouchat až do konce.

Biergof / 21.10.13 21:29odpovědět

A nová Sepultura se taky moc nepředvedla, sice neuvěřitelnej sound, neslyšel sem líp nazvučený škopky, ale ty blackmetalový riffy si mohly odpustit, na tu sou jiný borci. Snad jen song Impending Doom stojí za víc poslechů..škoda

Victimer / 21.10.13 21:48odpovědět

Sepču jsem si poslechl dneska a jen jsem si řekl "cože" a někam to zahodil.

Jirka D. / 22.10.13 9:46odpovědět

Sepulturu jsem ještě neslyšel, ale prozatímní ohlasy od známých, jejichž ohlasy lze brát vážně, byly celkem pochvalné. Určitě se té desce ale budu věnovat pozorněji než Soulfly a budeme se jí věnovat i tady na Echoes.

David Kasík / 22.10.13 13:58odpovědět

Já ji protočil dneska dvakrát za sebou a nic říkat nebudu hehe

Sam / 21.10.13 17:26odpovědět

az na tu prvni Bloodshed

Sam / 21.10.13 17:25odpovědět

Enslaved se mi libilo tak na pul a tohle album je propadak snad az na tu .max se cim dal zhorsuje jsem zjedam co jeste vykuti ve tretim albu cavalera conspiracy v roce 2014.prej tam budou prvky grindcoru. Nechaputo max velky vzor pro thrash metal a postupne jde ke dnu.

Biergof / 15.10.13 21:59odpovědět

Když tak brouzdám po youtube a zaposlouchám se do kapel jako Gojira nebo Texas Hippie Coalition..tak mi kdysi všestranný Cavalera připadá tak trošku vykastrovanej. Prostě se dostal na svůj vrchol, má své skalní příznivce a ty mu to budou žrát i kdyby na album dal jeden rif ( k tomu Savages nemá daleko). Jestli si Max neuvědomí, že je dvacátéprvní století a že monotonní blití už nefrčí, pohřbí svou legendu za živa.

Ruadek / 15.10.13 10:10odpovědět

Já popravdě skončil u Primitive a dál už mě jejich tvorba přestala oslovovat. Takže to, že novinka je třikrát vyluhovaný čaj z původní síly, to mě nepřekvapuje. Cavalera je bezesporu legenda ale on je typem legendy, která nejspíše nemá potřebnou zpětnou vazbu. Tedy že mu nikdo z plných plic neřekne, že by se na to měl už vykašlat. A tím nemyslím úplně ale popřemýšlet o dalším hudebním směřování a vývoji. Ať se klidně sebere a nahraje album s indiány z pralesa, přivítal bych to jako příjemnou změnu.

ALBUM INFO

Label:Nuclear Blast
Vydáno:Říjen 2013
Žánr:groove / thrash metal

Max Cavalera - zpěv, kytara, sitar
Marc Rizzo - kytary, sitar
Tony Campos - baskytara, doprovodný zpěv
Zyon Cavalera - bicí, perkuse

hosté:
Neil Fallon - doprovodný zpěv (4)
Mitch Harris - doprovodný zpěv (8)
Jamie Hanks - doprovodný zpěv (3)
Igor Cavalera - doprovodný zpěv (1)

1. Bloodshed
2. Cannibal Holocaust
3. Fallen
4. Ayatollah of Rock ‘n’ Rolla
5. Master of Savagery
6. Spiral
7. This Is Violence
8. K.C.S.
9. El Comegente
10. Soulfliktion