Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Kdo měl v oblibě kultovní a kdysi dávno aktivní skupinu jménem Dissection, ten by měl vyprášit podzimní baret a zbystřit sluch. Dnešní pojednání hodlám věnovat mrše, které osud stanovil rýti čenichem v podobném korytě jako jmenovaní hutníci. Ta příbuznost je dána zejména tím, že kytarista Johan Norman a bubeník Tobias Kellgren, mající nový projekt na svědomí, kdysi v Dissection sami působili. Nehledě na to má žánr kombinující black s deathem svoji jistou popularitu, a tak není od věci si nějakou dobrou desku tohoto ražení připomenout. Obeznámení jedinci nebudou mít potíže s hledáním původu tajemného názvu kapely a jistě brzy pochopí jasnou inspiraci muzikantů. Zde je hlavní odkaz k bývalé alma mater, neboť se jedná o název jednoho válu z pera Dissection obsaženého na albu Storm Of The Light´s Bane. Soulreaper.

Album jsem získal kdysi dávno v nějaké distribuční akci a poté, co mi došel balík náhodně vybraných kompaktů, jsem se spíš zklamaně probíral zcela neznámými a podprůměrnými projekty. Jen ta prvotina „páratele duší“, Written In Blood, stála za to. Hrůzný název, řádně nabroušené logo, pověst pohrobků spících Dissection. Potěšeně jsem si poskočil cestou k přehrávači a začal nasávat vůni krypty. Skoro 36 minut bezbřehých fantazií smrti a nemožnosti zasáhnout do běhu svého osudu dokáže změnit vnímání dne, náhle světlo jest nocí a spánek stále nepřichází. Jaká slast, viselče.

Soulreaper se na svém debutu více přiklonili k deathu. Blacková esence je upozaděna, jako syté mrholení neustále skrápí práchnivějící skeleton a ve vzduchu se vznáší vlhký pach tlení. Vlastní poslech od prvopočátku prověří posluchačovo vzdělání. Adolescenti a metalový potěr vychovaný nu-metalovým mainstreamem budou těžko osloveni syrovou produkcí hlásící se k odkazům starých legend. Pach zatuchlé hrobky otevřené na přelomu milénia není pro každého, to je jasné, chce to tedy náhled a jisté pochopení. Zde se odehrává staré drama v novém kabátě, jakási celebrace kořenů až na dřeň, ovšem s rozumným zvukem a produkcí. Na samém úvodu je nebohý posluchač seznámen s faktem, že bude deptán, krácen a posléze napichován na zostřený kůl. Sem vede cesta zkrápěná krvavým hlenem growlera, střežená lany strun napínaných k prasknutí. Mohutný nářez hned po startu a bez přípravy zaleje uši nebohých posluchačů starožitně zahuhlaným vlnobitím, kdy hutný a solidní základ rozvíjí měkký běhoun pro občasná trylkující sóla. Tedy pocity jako v nějakém vetešnictví.

Zvuk není z nejlepších, snad to byl i úmysl, aby vše znělo tak, jak má underground znít. Vše je poctivé v tom pravém smyslu, žádné frajeřinky navíc, jen a jen surové sdělení pomocí základní sady nástrojů. Skladby jsou výrazně rytmické, každý kus jako kožený řemen obepíná korona klepaček, nad nimi se rozvíjí celý rejstřík bicích a jejich mistr Tobias dostává pořádně zabrat, aby vše se ctí ukočíroval. Rytmus se co chvíli mění, působí to osvěžujícím dojmem a nehrozí tak únava ze stereotypu. Naopak, ač celé album působí kompaktně a skladby spolu tzv. drží basu, poslech nenudí, a silnější půlhodinka uteče cobydup. Vokál nenabízí žádné orální humoresky, Christoffer Hjertén sází na nepříliš intonačně čisté krákorání upadající až ke growlingu a naprosto ladí po boku syrových melodií. Zpěv zde není od toho, aby hladil duši, ale slouží pouze k popisu muk pekelných. Komu to stále není jasné, dočká se i několika deklamačních pasáží, ale ani ty nepřináší spásu.

Vykoupením může být pouze konvertace k modle Soulreaper. Nevěřící nepochopí a navždy zůstane mimo mantinely pravověrné death/blackové tyranie.