Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Soyuz Bear - Black Phlegm

Soyuz BearBlack Phlegm

Jirka D.14.2.2018
Zdroj: CD v 6-panelovém digipaku // promo od agentury Solstice Promotion
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Slušně zhudebněná marnost v podání debutujících frantíků Soyuz Bear aneb na jaro zatím zapomeňte.

"Satan worship through violence and murder."

 

Když si začnete prohlížet digipak debutní desky francouské kapely Soyuz Bear, zjistíte, že skoro nic nevidíte / nemůžete přečíst / nerozeznáváte. Někoho tam právě věší a někdo další už to má nějaký čas evidentně za sebou. Soyuz Bear představují temnotu, život ve stínu a pod zemí a tak, jak vypadá a působí zpracování jejich nahrávky, tak tato nahrávka i hraje. Kdo se neschová, bude použit jako hnojivo.

 

Soyuz Bear logoNa metalové encyklopedii, kde se mi daří nacházet čím dál méně kapel, které aktuálně poslouchám, se v případě tohoto kvartetu píše něco o doom / sludge metalu a námětech cituji: misery, perversion, drugs, Satan. Pěkné. Nicméně nechme stranou představu zdrogovaného čerta a k těmto klíčovým heslům dodejme ještě silný nádech crustu, který přichází na pořad dne v tančením songu Human Vanity (tanečním na poměry takto pohřební kapely), a beze sporu jistý podíl dronu, ke kterému se zase Soyuz Bear prohrabávají, když zrovna nemají den a zapomínají notový papír. Ano, je to zmar, ale naštěstí zmar především hudební, cílený a když se to vezme kolem a kolem, tak i celkem slušný.

 

Jednomu by se chtělo napsat, že chraplavě opakovaný název třetí skladby Dying People je takovým nevoleným, ale v jistém smyslu vystihujícím leitmotivem alba, ale přiznám se, že název celé desky (černý hlemýžď) mi přijde výstižnější. Soyuz Bear se po většinu hrací doby táhnou jako sopel z kopce a míst, kde šlápnou do pedálů, je poskrovnu. Nicméně i to umí (zmíněná Human Vanity, či střední pasáž Scrub), ale v těch momentech mi připadají nejmíň uvěřitelní a nejvíc prvoplánoví, protože tohle už tu bylo mockrát, lépe a rychleji a s větším úsměvem. Ale vážně - trochu tím trpí atmosféra desky, která se z hnilobných depresí dostává do jakéhosi rauše, podivného opojení, které mi takhle za střízliva nesedí.

 

Zajímavostí je samplovaná / ruchařská vsuvka S.W.T.V.M, jejíž účel nechápu, ale která poskytuje prostor a nádech před závěrečnou lobotomií Swollen. Jejích deset a půl minuty na pozici finálního songu představuje zatěžkávací zkoušku každého správného pionýra a taky slušnou tečku za jinak celkem krátkým albem (něco málo přes půl hodinky). Zde Soyuz Bear vypínají fantasii a všechno, co by snad mohlo zavánět dobrou náladou, a vyráží na procházku, z níž se z původních dvou vrátí jenom jeden.

 

 

Black Phlegm je v celkovém pohledu zhudebněný hnus, čemuž odpovídá brutální podladění a časté využití zpětné vazby u kytar, hnilobný vokál a celková stylizace plná perverze, násilí a temných stránek lidské duše. Hudební řemeslo je relativně obyčejné, ale ono co taky v tomto žánru vymýšlet. Kapela se evidentně soustředila, aby se strefila do obecně platných představ a vzorců, a po pravdě se jí to celkem povedlo. Žádná věda, žádná proboha progrese, jen trochu citu a mrtvola ve skříni jako bonus.

 

Soyuz Bear band


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky