Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spectrale - Arcanes

SpectraleArcanes

Ruadek3.2.2021
Zdroj: CD (6-panelový digipack) / promo od vydavatele Les Acteurs de l'Ombre Productions
Posloucháno na: Yamaha CDX480 + Audio-Technica ATH M40X
VERDIKT: Skvělá bokovka kytaristy Great Old Ones a příjemné překvapení.

Nenápadný projekt Jeffa Grimala z Great Old Ones s novým materiálem. Já sám jsem tento boční záměr zaregistroval až s promo deskou, která mi přistála na stole. Hned na začátku uklidním všechny nadšence okolo jmenované veličiny, z níž kytarista pochází, protože tyhle dva spolky nemají hudebně vůbec nic společného. Namísto Lowecraftovské temnoty a zatěžkaných blackových rubanic je tu vzdušná akustika a jen občasně nějaké ty perkuse. Tak se na to pojďme mrknout zblízka.

 

 

Stejně nebo podobně jako u Great Old Ones zaujme přebal, který není z jednoho pytle dnešních coverů. Skvělá mozaika či spíše ornament, podobný těm, jaké vymýšlejí ke svým deskám Tool. Po obrácení velmi stylově navržené pozadí s uceleným graficky jednoduchým vnitřkem. Od desky s takovou grafikou můžete čekat cokoli, co má snahu jít trochu do hloubky.

 

Smyčcové intro vystřídá překrásná akustika, která se proplétá s intenzivním violoncellem a jeho čistými kvintami. Hodně to připomene akustické výlety některých věcí od Les Discrets (například song Après l'Ombre), kdy s minimem dokážete maximum. Atmosféra je ovšem až barokní, ne taková, jakou by metalový fanoušek hledal u Kveldssanger od Ulver ( a dalších podobných).

 

 

Spíše bych přirovnal k Ne Obliviscaris v jejich mezihrách, jaké mají na všech deskách. Je to podobně experimentální a barvité. Hodně vynalézavé i v rytmech, jaké jsou nastaveny (pátá „Le Pendu“). Když desku slyšíte poprvé, nezaujme tak, abyste se hned vraceli. Já ji nechal ležet týden, možná i dva a pak se zase vrátil. Chce to pomalu, jako u každé folkové desky, která chce vnitřní klid a soustředěnost. Ono to postupně přijde. A pokud ne, je s muzikou už něco blbě.

 

Album Arcanes je možná krokem zpět co se týká virtuozity na akustiku, protože minulá deska, označená pouze symbolem ▲, byla nahrána s obratnějším kytaristou. Jean-Baptiste Poujol ale už na nové desce není a je to trochu znát na přístupu. Tam, kde minule trylkovaly dvě kytary, tam velmi výrazně promlouvá smyčec. Tam, kde bylo předtím piáno a elektrická kytara (ačkoli ve výrazně menšinovém zastoupení, vyloženě jako aranžérský nástroj), tam je teď dosazen zpěv. Dá se říci, že kapela prostě prošla nějakým stádiem vývoje a každá deska tak vedle akustických kytar používá jiné nástroje, aby dosáhla stejného efektu. Takže prohození kytaristů není vůbec na škodu.

 

 

Uznávám její kvality, které ale oceníte pouze v případě, že jste nadšenci do neofolku a jeho dalších odnoží. Poslouchá se to nádherně, zvuk je čistý a příjemný. Hodně plastický, má důraz mnohdy až rockové nahrávky (devátá průrazná „La Lune“, kde hodně práce zastane už i bicí sestava). Když si vezmu, co dělali Spectrale kdysi (třeba na splitku spolu s In Cauda Venenum a Heir), tak jsou na této desce hodně při zemi. Žádné divočejší experimenty a disharmonie (které jsou někdy trochu převzaté z Great Old Ones), přesto je druhá část desky uzavřena dvěma obdivuhodnými hutnými kusy (každý má okolo sedmi minut). Tady smekám. Stále hovoříme pouze o čtyřech lidech, kteří mají jen omezené množství nástrojů a základem jsou stále jen akustiky. Perkuse a violoncello. Celky jsou ale velké, vrstevnaté, mají vlastní děj. Neustále se mění a přelévají, gradující vnitřní napětí, skvělý timing.

 

 

Takže tedy nová deska a je proč zatleskat. A to jsem si původně myslel, že tohle nebude až tak ojedinělá věc, jakou nakonec je. Ovšem opět musím zopakovat, že musíte být posluchači, co tohle umění dokáží ocenit a už se mu nějaký ten pátek věnují.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky