|
|
||||||||||
Trio muzikantů se pod vlajkou Shift zformovalo v roce 2010. Před loňským debutem Music For Atheists vydali dvě EPíčka, z nichž to druhé by díky své délce mohlo být regulerním albem. Na obou probíhalo postupné broušení finálního výrazu, což má ten následek, že aktuální matroš si s předchozí tvorbou už moc netyká. Měl by být kompaktnější, namířený jedním směrem. Music For Atheists se nese na vlně agresivně a energicky zahraného metalu, v jejímž epicentru bouřlivě dovádí ostře riffující kytary. V plánu bylo nezdržovat se vlažným omíláním jednoduchých principů, ale zapůsobit zajímavou strukturou skladeb, které by posluchače držely za uši až do konce poslechu. To se z velké části podařilo a z dosažených zvuků prosakuje progrese a touha po jiném uchopení známých věcí. Tak jako ruka, která vyzkouší různé rukavice, bude mít pokaždé jiný dotek, tak Shift zkouší nové modely pracovních úborů, v jejichž objetí získá jejich hudba tvář lišící se od ostatních.
Kapela ve svých krocích sází na vyzkoušené triky, jakými jsou změny rytmu, střídání čistého a hrubého zpěvu, prohánění kytar přez efekty. Hudba působí jako razící hlavice, která s neutuchajícím apetitem odkrajuje hrany skalnatého masivu. V uzavřeném prostoru se není moc kde roztahovat a nějak košatit stavbu skladby. Proto se skladby svědomitě derou vpřed, nehledě vpravo vlevo. Kytary drhnou zřetelný rytmus, díky kterému se v hudební náplni dobře orientuje a album se chová jako pozorný hostitel s nervózním tikem v oku. Za ten může nejistota velkých očekávání, ale po čase zvolna mizí, stejně jako přibývá příjemných dojmů. Přez snahy o zajímavý účinek na posluchače se to s experimenty nijak nepřehání, poslech nepatří mezi ty, které vám seberou dech a vůli pokračovat. Všechno logicky zapadá na své místo. Co se týče progresivních sklonů, ty zde docházejí naplnění, ale jaksi mimoděk, člověk je schopen je ignorovat a uvědomit si je až dodatečně. Album se někdy jakoby otáčí zády k posluchači a kryje něco v rukou, ale jde spíš jen o nezávazný flirt bez vážnějších úmyslů.
Spokojeně hltám thrashmetalovou údernost s hezkým nakrokováním a zatímco jsem téměř nevědomky rozkrájen, sahám na blány rozkymácených škopků. Bicmen uctívá zlatý standard, těžko hledat mezi údery něco originálního, ale ono to není potřeba. Hudba pro ateisty vyžaduje kadenci rachotu rozsypaných balvanů stejně jako hodně zřetelné údery s pořádným rozmachem. Střídání stylů odpovídá naléhavosti ostatních nástrojů a klokot tělesných šťáv se střídá s umírněnou činností srdce. I když Shift ponechali tlak nahuštěné agrese přítomen v každé skladbě, někde prosakuje ven zřetelněji zatímco jinde nedobrovolně bublá pod povrchem. Ani brutálně zahraným kouskům nechybí duše, i když se její šíře více zjevuje v pomalejších částech. V prvním případě můžete vypustit nasbíranou páru, v tom druhém se v klidu nadechnout. Stejně jako utichne dělostřelecká palba a zboostrované kytary přestanou řvát, přizpůsobí se i zpěvák, který namísto většinového řevu jen tiše podbarví zklidněný dech. Během celého jeho projevu můžeme mluvit o zpěvu, ani burácení neubírá na intonační bohatosti a musím ocenit, že i v exponovaných momentech se snaží zpívat. Ne vždy je to ten nejpůsobivější vokál, ale co už.
Album je sbírkou skladeb podobného vyznění a rádo jim přiznává společné rodiče. Jen jediná se odlišuje natolik, že působí jako omyl a tu musím jmenovat. Když začne hrát Black As Death, je to jako by se otevřelo víko podzemní kobky. Krutě podladěná kytara odbručuje poslední sekundy před pádem do práchnivějících útrob, zasmrdí síra, nakřáplý vokál prolízá labyrintem zabahněných kuloárů a vynáší na povrch hnus náš vezdejší. Je to parádní práce, jednoduše silná skladba útočící svojí jadrnou špínou a dlišností od zbytku alba. Proč se pro ni našlo místo zrovna v téhle kolekci netuším, ale je to jako rána po hlavě, která sluší.
Debut Shift je zdařilá deska s nesporným šarmem. Umí zahrozit i namazat trochu medu kolem huby, když to přežene. Doslova každá skladba nabízí zajímavé nápady podpořené hutným zvukem. Nebýt několika míst, kdy mi do vytvořeného marastu nesedí vokál, neměl bych námitek.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:No Thanks Production
Vydáno:Červenec 2014
Žánr:prog/thrash
Rob Lambert
Kori Barnett
Duncan Millar
1. All Reason Gone
2. Cult of Obey
3. The Lunacy of Faith
4. Morality (God Is Dead)
5. Pale Blue Dot
6. Black as Death
7. From Worms to Maggots
8. W.A.R
9. An Atheists Anthem
Eine Kleine Bang Bang
Hands Of Blood (EP)
Wrekmeister Harmonies
We Love To Look At The Carnage
Automb
Esoterica
In Slaughter Natives
Cannula Coma Legio
Norna
Norna
Cloudkicker
Unending
Cruadalach
Raised By Wolves
Queens of the Stone Age
...Like Clockwork
Deaf & Dumb
Faceless Future...
Ashes Divide
Keep Telling Myself It s Allright
Wayfarer
World's Blood
Sedmý ročník Front Line Festu proběhne 28. března v pražské Modré Vopici a o den později v Brně, v klubu Melodka. Na obou akcích se můžete těšit na po...
1.2.2025Pestilence představují nového kytaristu. Stal se jím Max Blok (Alkaloid, Dark Fortress), který nahradil Rutgera van Noordenburga. Pestilence v současn...
1.2.2025Polský sólo black-metalový projekt Pusta Noc debutuje s koncepčním albem Speculo Magicas (2025), které zhudebňuje legendu šlechtice Twardowského, co z...
1.2.2025Řecká psychedelicky-rocková kapela Naxatras vydá v únoru na Evening Stars Records své nové album pojmenované lakonicky V a při té příležitosti zveřejn...
31.1.2025Finští melancholici Hanging Garden vydají pod Agonia Records 14. března nové EP The Unending. Z něj nyní coby ochutnávku pouští do světa singl se skla...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.