Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spires - A Parting Gift

SpiresA Parting Gift

Sorgh4.3.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Třetí album anglánů Spires by se nemělo ignorovat, v jeho útrobách sídlí mocný, trošku podivný čaroděj.

Ne příliš známí Spires pocházejí z anglického Manchesteru, ale hukot textilního průmyslu byste v jejich tvorbě našli jen částečně. Rachot stavů, mandlů a šicích strojů nechávají v druhé řadě, jakoby nepovažovali za nutné stavět na tak očividném zdroji inspirace. A to je sympatické. Manžestrákové sako se dá spíchnout i v Bangladéži, tak proč dbát na nějaké pochybné prvenství. A Parting Gift je, jak už jsem zmínil, třetí dlouhohrající deskou těchto mísitelů hudby a jde o zajímavou směs jemného s tvrdým. Na první poslech to může působit dojmem rozhárané, nekoučované hry, ale realita je složitější.

 

Když tohle album poslouchám, skoro pokaždé mě v prvních minutách přepadá dojem, že kapela jen jamuje. Nezávazně zkoumá a ochutnává možné cesty, po kterých by to mohlo jít. Po nějakém jasném systému ani stopy. Až časem se rozkrývá jasnější textura a ukazuje se, že celý tento kolotoč musel být dopředu pečlivě naplánován. Někdy je to celkem zběsilost a tím, že to funguje, nemůže jít o náhodu. Čím dál víc obdivuji skladatelské střevo tohoto projektu. V případě Spires je přímo povinností mluvit o progresivní kapele, která to zkouší jinak než ostatní. Jestli čerpají z death metalu nebo něčeho jiného, je mi docela buřt, vůbec o tom nepřemýšlím a jen se kochám divnou fúzí všeho možného. Původní zdroje zanikají pod tíhou výsledku, který mluví hlasem nové existence. Jeho rozptyl je poměrně široký, škatulky ztrácí smysl a nejlepší je opět ta nenahraditelná osobní zkušenost.


Toho klasického metalu je zde vlastně poměrně málo. Standardní stavbu nějakých slok a refrénů Spires odložili do šopy, a místo toho plní roli jakéhosi inkubátoru, ve kterém roubují a modifikují zákruty nálad skryté v různých typech muziky. Někdy to působí dojmem, že čekají až skladba náhle ožije a sama se vydá do světa. Nebojí se lehkých disharmonií, necitlivých slepenin a skáčou z hrubých záplat do měkkého hedvábí. Ani zpěv se nedrží striktní osy, která by takovou nahrávku brzdila. Naopak se hudbě aktivně přizpůsobuje (nebo je to naopak a hudba ctí jeho vedení) a volí ten či onen výraz. Zpěvák má v hrdle solidní rejstřík a hodně sází na čistý zpěv. Když se nechá unést, tak svým čistým tenorem vyhání nabručené pavouky z jejich hnízd. To se člověk ani nenaděje a kapela ho svede do oblasti progresivního roku ovlivněného klasickou hudbou, jen se chopit jiných nástrojů. Skladatelsky zajímavá kolekce, která blízké obzory rozebírá na atomy.

 

Tvrdé pasáže nejsou jen ceněním zubů, ale opravdovou hrozbou. Přestavují těžko představitelné erupce originality a technické dovednosti. Sekané riffy, zastřižené tóny v rozpuku i girlandy odvážných melodií, které jakoby neměly jiný smysl než rvát svému stvořiteli prsty. Tomu odpovídá i nestejnoměrný rytmus plný úniků a náhlých zastavení. Není v tom zběsilost, ze které je člověk na nervy, spíš postupné objevování pointy s trpělivým dohledem. Hudba jako tato je dvojsečná zbraň a nebude to mít lehké, protože jednomu sednou rockovější pasáže a metalová alchymie ho nechá chladným, pro jiného budou těžko zkousnutelné jemné pasáže s výš posazeným zpěvem. Mně to ale přijde dobré právě v tom poměru, v jakém to tvůrci smontovali. Zpočátku jsem čekal hlavně na tvrdší techniku, ale její syrovost vyniká právě v opozici k melodickému progresu. Jedno bez druhého by byl jen poloviční úspěch.



Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky