Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Spreading Dread - Age of Aquarius

Spreading DreadAge of Aquarius

Michal Z28.1.2017
Zdroj: CD v jewel case / flac // promo od Musick Attack
Posloucháno na: FiiO X1, FiiO E06, Beyerdynamic DT770 PRO 250 Ohm
VERDIKT: Evoluce, vývoj, posun a v konečném sumáři mi jednoznačně vychází mírné překvapení. Slušná, konkurenceschopná nahrávka, se kterou se nestydím Spreading Dread pustit z tuzemských luk. Můj přehnaný optimismus drží na uzdě velká míra zbytečného prostoru, na kterém je ještě třeba zapracovat. Nahrávka s velkými ambicemi, které občas možná byly kontraproduktivní. Výsledkem, i přes kritiku nedobrého, je slušně rozmanité a poslouchatelné album.

Druhé album tuzemských Spreading Dread je pro mě do jisté míry zadostiučiněním, neb naplňuje mé naděje, které jsem do souboru vkládal u debutu ...Sanatorium. To co jsem hanil, je z velké části pryč a to co jsem chválil, se posunulo k lepšímu dojmu. Na druhém albu pojmenovaném Age of Aquarius se prezentuje jiný soubor, vyspělý, kterému byste jen stěží dali přívlatek tuzemský. Zvuk a kompoziční umění jsou dobroušeny k dnešní době a jejím potřebám. Renovace sestavy, kytara a zkušenosti navíc, s takovým potenciálem se vyhrávají turnaje. Téměř všechny nevalně vyhlížející chlupy, které jsem mohl tahat, jsou pryč a nenechavé prsty kritika mi sklouzávají na vyhlazeném kovově tvrdém skeletu, kterým se Spreading Dread na svém druhém velkém montovaném celku opancéřovali.

 

Evoluce u Spreading Dread šla kupředu ve všech směrech. Bohužel ve zvuku zašla místy až příliš daleko, ale za ta léta jsem si zvykl dostávat od reprodukovaného kovu rány. Jako vždy jemu přivykám a nakonec si ho užívám, byť to zprvu bolí. Po sžití se se zvukem si užívám rytmické sekce více, než bych si kdy dovolil směle doufat. Celek zní prostorově a kytary tak dostávají rozlehlé plochy k domalování. Vokál je výrazně kvalitnější, než tomu bylo u debutu, kde doslova propadal. Kompoziční odvaha už u souboru byla znatelná dříve. Nyní se rozvíjí do větší šíře i hloubky a dovoluje zajímavě tvořit ve většině skladeb. Kapela se od debutové nahrávky posunula o obrovský kus cesty ve všech směrech k nepoznání. Na druhou stranu si část dědictví nese dále.

 

 

Mnoha mezihrám dominuje kytara, která buduje nejeden zajímavý rozjezd. Album umí i zajímavě zpomalit a potemnět, což přináší i čistší hlasové rejstříky, na kterých je však třeba zapracovat a několikrát se u toho zapotit. Časté rozjímání a poklidné našlapování budovatelských myšlenek je dominantně rozstřelováno metalcoreovým výrazivem, které už dlouhá léta nic neříká a neřeší. Navíc nikam nezapadá do rozbudované temné myšlenky a spíše jen vyplňuje a přemosťuje k dalším zajímavým artefaktům, jejichž myšlenka zůstává osamocena a působí prvoplánově. Tvůrcům tak schází poslední krok k větší komplexnosti a odpoutání se od hlavního obyčejného toku, ke skutečně osobité tvorbě. Stačilo více vypustit triviálnosti a album mohlo dopadnout o poznání lépe.

 

Skotačivé hybné skladby vyznívají jako chudí příbuzní, byť jsou bohatě zdobeny kytarovými šperky. Důležité je, že pánové uvažují a zkoušejí si vystoupit z omšelých formulací a vše rytmicky občas ztížit a zamotat. Myslím, že Spreading Dread mají moc se oprostit od jakýchkoliv stylových komnat a konat naprosto svým výrazovým jazykem. Dojem z klidnějších poloh hatí čistý zpěv, který se utápí v nudné unylosti a album jen tak plyne jako poklidná strouha, u níž dojde každým okamžikem k vyschnutí nápadů a chuti posluchače poslouchat vícekrát. Studiové mlácení prázdných hlasivek je markantní a bije do uší více než je zdrávo. Tento prvek se zcela nepovedl, limity vokálu jsou citelné a jejich překračování je trestuhodné.

 

Stejně jako u debutu i zde se pánové vypravují na pole dlouhých skladeb. Minule instrumentálně báječně, nyní už si tak nevýskám. Thrashcoreový odpich, unikne trocha síry a za ní rozlehlé toky nic řešícího přešlapování, zdlouhavé kodrcání nicotou, zdánlivé budování epických rozlehlých obrazů v různých obměnách přes spojovací lepené mezihry. Mnohdy se do hry Spreading Dread nemohu zapojit, ztotožnit se s ní a získat z ní jakýkoliv dominantní dobrý pocit. Ne, nejde o špatné album, ale když seškrtám zbytečnosti, toho dobrého zase tak moc nezbývá.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky