Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Poslední dny poslechů čtrtého alba formace The Foreign Resort mne zastihly v krásném horském prostředí, s mnoha výhledy do krajiny a s mnoha možnostmi jak si spojit to, co bylo krásné před x lety s tím, co je krásné na dosah. Stejně si myslím, že je úplně jedno, pokud se na začátku zmíním, že tahle temně rocková kapela pochází z Kodaně. O dánské hudební scéně vím stejné kulové, s jakým se potýkám v rádobypřesných předpovědích horského počasí nebo v poněkud tristní orientaci na vědeckém poli místní květeny. V Dánsku je na můj vkus až příliš ticho a pokud se budeme bavit o gotické scéně této země, víc než ona mi stejně vytane na mysli pár švédských a německých kapel, o kterých se obecně ví a které stojí za pozornost. Rozhodně pak nebudu vědět vůbec nic o The Foreign Resort. Bohužel. A když si tu jejich hudbu přenesu do prostředí lesních homolí a studených večerů, je to tak nějak v pořádku. Učinkuje to.

Outnumbered je mé první setkání s triem libujícím si v pohybu po té temnější linii bigbítu. I když bigbítu... The Foreign Resort reprezentují spojení kytar a elektroniky v ryze nostalgickém balení. Na vlně post punkových kapel zkraje osmdesátých let, zejména pak alba Pornography od The Cure, které sama kapela ve své biografii uvádí jako jeden z hlavních špouštěčů zájmu o tento typ muziky. Každopádně ta jejich verze neo-gotiky má velký náboj a potenciál. Umí se pěkně roztáhnout, rozkmitat a tříštit se o stěny a je fuk, jestli se to zrovna víc týká strun na pražci nebo klapek v zásuvce.

Jako explozivní, prostorové gotiky a taky jako víc elektronické The Cure - tak vidím The Foreign Resort já. A letošní album Outnumbered je navíc ukazuje jako zdatné následovníky a skladatele. Novinka je šikovná směs znovu povstalé novoromantiky, ve vlhkých sklepích vymetených pavučin a není to jen deska, která tiše plyne a stejně tiše vzpomíná. Na to je Outnumbered až příliš sebevědomá kolekce s plně funkční výbavou a hybnou silou. Nese sebou hned několik hitovek, ke kterým se dá neustále vracet a dýchat tu magickou esenci starých temných časů s novým úhlem poslechu. Je to tam, vážně jo.

The Foreign Resort jsou po stránce dovednosti, kam až lze nést hlavní vliv své vlastní tvorby, hotová kapela. Těžko od ní čekat něco více, ta míra obratnosti je dostačující. Někdo je stejně bude dál vidět jako pouhé plagiátory a další bude zase u vytržení, jaká je to epesní formace, která je mnohem dál, než byly svého času schopny se dostat ty původní, dnes už kultovní jména. Kdo má rád Joy Division, The Cure, popíkovou elektroniku a hlavně novou vlnu kapel, které si tyhle vlivy berou za své, neměl by zapomenout ani na trio z Dánska, na The Foreign Resort. Tahle kapela rozkvetla na úroveň, která se musí líbit a hezky svítí do dálky. Píšu si, fotografuji, ukládám, neškrtám.

Jediná vada na kráse Outnumbered spočívá v mírně uvadající energii, která postupem času ztrácí na intenzitě a pomalu mizí v oparu. Albu trochu dochází šťáva, drive, ten plamen v očích jeho první poloviny. Jasně, ten vokál je hodně Robert Smith, ale kolik takových Smithů, Gahanů a dalších zásadních hlasů té doby bylo úspěšně či méně úspěšně imitováno? Strašně moc. A navíc, když už dnešní kapely navazují na tehdejší éru a jen některé ji velmi solidně rozvíjí, tak se přece nebudeme bavit o nějakém novém přínosu hudební scéně obecně. To nejde. Buďme rádi za tu novou vlnu nostalgie. Umí být kvalitní a přínosná alespoň po stránce restartování pocitů, které už dávno zmizely s prvními The Cure na kotoučáku a druhou cigaretou za kotelnou. Užijme si to, dokud to jde.