Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stairway Maze - Kelevra

Stairway MazeKelevra

Victimer1.1.2020
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž
VERDIKT: Elektronický projekt ze severu Ruska, který plní co si předeslal. Pocit duševní izolace a nástrahy moderního světa jsou všude kolem nás. Nemožnost se vymanit roste.

Elektronický underground Aliens Production nespí a dává o sobě znovu vědět. Za jeho poslední návštěvou stojí práce Denise Tverdokhleba, uměleckého samotáře z ruského města Petrozavodsk. To on pohání neživé ústrojí Stairway Maze a jeho atmosféricky temnou němou tvář. Tento projekt předloni vypustil do světa svou první nadílku Hollow Spaces, aby na podzim 2019 přišel s pokračovaním. Stairway Maze plně odpovídá zaměření Aliens, produkuje instrumentální muziku na pomezí IDM / EBM a pár dalších prvků, jehož finální provedení lze považovat za smyslné.

 


V popředí je atmosféra a silná pocitovost svádící k navození potřebné nálady v důvěrně známém prostředí znamenajícím past. Žádné další překvapení nečekejme, tohle je druhý díl neuskutečněné cesty z města. Kelevra je druhé album souboru a emocionální koláž deseti songů, jež povznáší i ubíjí zároveň. Je v nich naděje spjatá s bezvýchodností situace, posmutněle pulsující romantika schovaná za zdmi panelákových monster, které trhají veškeré představy na únik z jejich dosahu ve dví.


Kelevra je náladovou kolekcí, jenž sebou nenese nic nečekaného, ale její zpracování umí rozproudit emoce. Vidění, které běžně nevidíte a vnímání ve stavu zavřených očí. Je to políček moderní době s využitím všech dostupných moderních prostředků. Paradox? Symbolika. Je s potěšením, že Denis nenechává svou hudbu ustrnout v jedné poloze, ale snaží se ji posouvat a nechat nakouknout do různých poloh a sfér. Jako třeba v lehce orientální Hail to Barbarians s doprovodným ženským vokálem a bubínky. Ženský vokál je slyšet i v osmé Follow The Blind. Já pak tradičně ulítávám na těch tvrdších kouscích, jako je třeba Anomaly a The Chase, ze kterých jdou víc do popředí EBM prvky.


Vedle těchto skladeb jsou osudem alba ty nejchytlavější - v mém případě jde o dvojku X a Frostbite. Kromě jednou zmíněného zpěvu čekejme jen pár klasicky zabudovaných filmových dialogů a nechme hudbu hudbou. Ta plyne a snaží se vyvolat správné emoce. Musím říci, že Stairway Maze je projekt, kterému se to daří trochu nenápadně. Mé pocity z nahrávky nejsou nijak významné, ale snažím si ten pocit směsi zmaru a naděje osvojit.

 


Stairway Maze na svém druhém albu tiše i důrazněji pulsují a nechávají nahlédnout do svých beze slov vyvolaných otázek. A nechat vás zkusit odpovědět. Je to docela křehký vztah, jak album Kelevra samotné, tak ten můj k němu. Parametry šlapavé náladové elektroniky splňující dílko, radost a náklonnost v jednom, bariéry exkluzivity však neprolomeny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky