Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stangarigel - Za striebornou horou

StangarigelZa striebornou horou

Garmfrost19.1.2026
Zdroj: CD
Posloucháno na: Pioneer PDS602, Pioneer A339, Elac EL60
VERDIKT: Ze Stangarigel je znát, že jsou vášnivými vypravěči i zapálenými metalisty, které od jejich fantazií nezdržuje špatné řemeslo. Našli si svou cestu, řekl bych, že od svých vzorů na severu se vrátili domů na Slovensko, a klidně se sami mohou stát inspirací.

Slovenské Stangarigel jsem si oblíbil hned s jejich prvotinou Na severe srdca, které ke mně promlouvalo magickou krásou lesů, hor a starého norského black metalu. Stangarigel tvoří dvojice Lesodiv a Stalagnat. Za jménem Lesodiv se ukrývá dobře známá persona Adam Sičák (Malokarpatan, Remmirath nebo Krolok), který v Stangarigel hraje na strunné nástroje, klávesy a syntezátor. Stalagnat je zpívajícím bubeníkem, který informace kolem sebe tají. Na novém počinu Za striebornou horou oba pány doplňuje na syntezátory Lord Vrajitor, kterého můžete znát z Warmoon Lord nebo Old Sorcery.

 

Zakomponování hry Lorda Vrajitora je beze sporu obohacením tvorby Stangarigel, nicméně na výsledném znění nic nemění. Je obdivuhodné, jak se kapela v krátkém čase na úzkém prostoru dokázala vyvinout. Pánové si svůj rukopis zachovávají, postupně jej však rozvíjí o nové podněty. Zatímco debut hřál na srdci každého milovníka prvních alb Satyricon či Ulver, už EP Metafyzika barbarstva překvapilo syrovějším stylem, středověkým naturelem a lidovými nápěvy. Za striebornou horou spíše poukazuje na styl debutu. Je však mnohem květnatějším a melodičtějším. Povšimnout si lze, vedle syrového black metalového drásání heavy metalových vyhrávek, i lidových nápěvů. Syntezátory jsou tentokrát takřka na stejné úrovni jako kytary, basa si mnohdy bere hlavní slovo, takže místy jsou kdesi v povzdáli ke slyšení heavy metalové odkazy.

 

stangarigel

 

Obdivuji, jak silnou atmosféru dokážou ve svých kompozicích Stangarigel vykreslit, aby nebyla prvoplánová a posluchač ji dokázal nerušeně procítit. Black metal v rukou Stangarigel není o extrému, míří takřka na romantickou strunu, která dokáže být dokonale krutou. Z romantiky melodií Za striebornou horou teče krev a hoří vatry.

 

Po zpěvné V sedemdesiatej siedmej krajine jsem čekal, že zůstaneme v lesním tichu, kde vládnou nehmotné entity, zvěř a šum větru v listí… Žulové tvrdze tatranských šarkanov přes příjemně mystickou lyriku mísí dravost s rockovou zemitostí a folkovou zpěvností. Nádherná Kde kladivá obrov rozmetali hory se duchem vrací Stangarigel k oněm Ulver a melodiím, ze kterých mrazí až na kost. V takovém duchu se ubírá zhruba celé album. Podmanivé melodie, výtečný krkavčák a vskutku vynikající hravé bicí rytmy obohacené o různorodé vlivy drží pohromadě, nic se nikam nerozchází, nikdo si na nic nehraje. Vše funguje pro celek. Jste schopni spatřit ježibabu, draky, užívat si příběhy ze starých pověstí a mýtů, a přitom si stále můžete pořádně zařádit u dobrého black metalu.

 

Rád bych rovněž zmínil poutavou grafiku od Radoslavy Vančové se skvostnou čarodějnicí i lesní fotografií kapely. Modrý odstín obálky je velice příjemný. Album zdobí dobře padnoucí produkce, za kterou stojí Trollhorn, což není nikdo jiný než Henri Sorvali z Fintroll nebo Moonsorrow, a který je vyhledávaným producentem (Bythos, Fintroll, Horna, Impaled Nazarene a spousty dalších neméně ikonických kapel). Henrimu se podařilo zachovat ráz Stangarigel a vytáhnout jejich přednosti. Zvuk je stejně syrový i průzračný jako hudební složka.

 

Ze Stangarigel je znát, že jsou vášnivými vypravěči i zapálenými metalisty, které od jejich fantazií nezdržuje špatné řemeslo. Našli si svou cestu, řekl bych, že od svých vzorů na severu se vrátili domů na Slovensko, a klidně se sami mohou stát inspirací.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

sadsu / 21.1.26 7:10odpovědět

Super recenzia. Bubenik/spevak je stary bubenik/spevak Remmirath. Za striebornou horou je skvely album, skoda, ze tak nejak zapadol a nedostal sa k viac ludom.

Garmfrost / 24.1.26 9:33odpovědět

Děkuji za zpětnou vazbu. Já si tím nebyl jistej, tak jsem tohle info raději vynechal. Album je výtečný a přeju mu, aby se dostalo k těm, co ho umí vychutnat.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky