Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Novinkové album se ne moc nápaditě pyšní názvem mateřské kapely. Je to poslední dobou něco jako móda - když se k podobnému kroku kapela nedostala v počátcích kariéry, tak se to snaží časem napravit. Nejedno kombo tímto způsobem ohlašuje svůj slavný návrat na scénu, a tak je nyní těchto případů jako hub po dešti. To ale není případ Blood Red Throne (dále BRT), kteří už valí bez přestávky od roku 1998. S názvem alba tématicky rezonuje obal, na kterém se vypíná karmínově krvavý trůn a já se mohu jen domýšlet, kdo by si v něm chtěl posedět. Ke kávě to asi nebude úplně ono, ale za pětku bych to klidně ordinoval...

Zanechám planých myšlenek a poohlédnu se na pultík, kde se nám z talířku pomalu přestává kouřit. Plotýnka zvolna zahřívá krev, ta se postupně mísí, aby náhle vypěnila a potřísnila mi límeček. Úvodní Soulseller je podle očekávání tvrdá a úderná, z nevinně se tvářícího lůna utržená cirkula. Žádné intro, jako většinou máme naspěch, proto jen pár sekund na nádech a valíme. Stejně jako dřív, i na aktuální fošně se BRT drží letité šablony, která káže rychlé pasáže místy krotit a proložit melodickou nádivkou. To je osvědčená metoda, která funguje, nicméně nepřináší nic nového. Pro mě podobný vzorec postupně ztrácí atraktivitu. Vadí mi, když nemohu najít nějakou přidanou hodnotu, něco, čím bych se namlsal.  Takto je to "jen" řemeslo a ten hlavní důvod, proč si album přehraji, ohodnotím, ale nemám chuti se mu delší dobu věnovat.

Časem dochází k náhodným setkáním, to když mě posedne touha si vypláchnout hlavu. Z tohoto pohledu desce Blood Red Throne nic neschází a plní svůj účel. Jak bylo na začátku, tak se dál řeže stejnou pilou. Skladby se věrně drží stopy svého chlebodárce, neexperimentují a navíc plodí úsměv na líčku svými názvy - Primitive Killing Machine, Torturewhore... Zábavní park se vším všudy, tak jak má u deathu podobného ražení být. Hudbě, která mlátí kolem sebe, dominuje krutý tanec bubenických paliček. Výrazný rytmus dláždí cestu ostatním nástrojům, které se už jen mohou odrážet od solidního základu. Zpěvák Bolt se svou troškou v mlýně balancuje mezi dvěma hladinami, i když více rozvíjí hrubě nabroušený growling na úkor vysokého murmuru. Standardní výkon, silný hlas, klasika. Ani zde se nenalézá skrytý skvost.

Album Blood Red Throne je dalším nekompromisním zlodějem času, který si vaši domácnost bude chtít podmanit hned po probuzení. Jde o sílu ducha, o to, co mu kdo dovolí. Já se nedal a zasypával jej všetečnými otázkami. Po chvíli se smířil a sklonil hlavu na úroveň mých ztepilých kotníků. To už jsem viděl šediny a místy vypelichané háro, jež není na první pohled zřejmé. Inu, je to už let, co se trůn leskne nevysychající krví, ale zdroje nejsou nekonečné.