|
|
||||||||||
V závěru recenze prvního alba kapely s poetickým názvem Staroslovanská pitka se kolega zamýšlel nad tím, jestli se jedná o spontánní a výhradně jednorázovou záležitost, anebo jestli se nedej bože stane to, že kapela bude ve svém snažení pokračovat. Už jen z toho, že čtete tenhle text, je jasné, že pokračování se koná a že po nějakých třech letech po desce Pivní vrh přišla na svět deska druhá s názvem Časy bujarého veselí. Nebudu na tomto místě tvrdit, že jsem první album slyšel. Neslyšel a cosi mi našeptává, že to nemám dělat a že to nebude muzika pro mě. Snad mi to odpustíte. Druhé album jsem slyšel, řekněme, několikrát a takhle dopředu vám můžu našeptat, že to není muzika pro mě.
Celý koncept kapely považuju za jistý specifický druh humoru a než si o mě začnete myslet, že jsem vyloženě suchar (možná trochu), zkusím se obhájit tím, že humor v hudbě mám docela rád. Jen mi musí sednout a musí to být ten typ humoru, který se mnou nějak rezonuje. Frank Zappa, nebo Primus a Les Claypool obecně, uvedu za všechny. Humor typu Morčata na útěku ne. Humor typu YBCA ne. Humor typu Staroslovanská pitka taky ne.
Cédéčko o osmi regulérních skladbách začíná dvouminutovým intrem, což je tematický proslov na pozadí s praskajícím ohněm, svistotem větru, deštěm, několika údery hromu (protože tajuplná atmosféra, žejo) a kvikotem prasete. Má to tu výhodu, že po absolvování jednoho poslechu můžete příště začínat až od druhého tracku playlistu, intro přeskakovat a následovat tak mého příkladu. Anebo taky nemusíte, je to věc přístupu a vkusu. Následující dění je v mnoha ohledech pozoruhodné. Obsahem je jistá forma podzemního, dřevního a dřeváckého black metalu (s malým, ale nikoliv zanedbatelným množstvím grindu), což především znamená to, že případné nároky, standardy, zkušenosti a vyposlouchanost musíte pro tentokrát odložit stranou. A to hodně daleko. Hudba této nahrávky nesnese posuzování podle objektivních kritérií, nesnese srovnávání s něčím, co bychom mohli nazvat seriózní scénou, a veškerá vaše vstřícnost k ní bude muset být založena na sympatiích, empatii, případně na stejném smyslu pro humor.
Deska má podle všeho české texty, ale prakticky jim není rozumět. Když občas probleskne srozumitelná pasáž, čpí z ní chlast a jednoduchost. Zvuk je kombinací autentického a nedokonalého přístupu, což do jisté míry lze nahlížet pozitivně a jeho jakási věrohodnost je mi blízká. Na stranu druhou třeba sejmutí bicích není dobré a jejich stopa se v těch ostatních hodně ztrácí (hlavně bubny) a v popředí si to rozdávají hlavně hlas(y) s kytarou. Basy jsou prakticky neslyšitelné a desce tak úplně chybí spodek. Kompozice jednotlivých písní jsou úměrné tomu všemu, nečekejte žádnou složitost ani rafinovanost, nebyla zamýšlena a na nahrávku se nedostala ani nedopatřením. Neodvážil bych se tvrdit, že skladby jsou vyloženě špatné, jen jsou si vzájemně hodně podobné, nepřekvapivé, málokdy (pokud vůbec kdy) vás zaujmou nějakou zajímavou pasáží nebo technickou vychytávkou, a většinu času prostě jen plynou. Fotky ze studia zachycují dobrou pohodu, několik lahví silného pití včetně té hrůzy z Třebíče, takže si umím představit, že prioritou bylo si celý proces především užít.
Velkou míru snahy a energie lze vidět především ve ztvárnění cédéčka (v tomto případě páleného CD-R), kterému nechybí tematický booklet s jakousi společenskou hrou včetně pravidel, od které střízliví neodejdete. K tomu několik laminovaných karet a výjevů z různých pijatik. Celkově dobré, autentické a osobité, což vždycky potěší.
Takže co s tím vším dohromady? Na jednu stranu tomu celému rozumím a chápu touhu si touto netradiční formou oddechnout od konvencí a stereotypů. Má to svého ducha a specifický naturel. Na stranu druhou o víc než zábavu nejde a hudební hodnoty v tom hledat nelze, to bychom si lhali do vlastní kapsy. A to nedokážu ... a taky to není muzika pro mě.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:vlastní vydání
Vydáno:Březen 2024
Žánr:UG metal
Chcípák - zpěv
Hozly - kytara, zpěv
Migy - kytara, zpěv
Leon - bicí
1. Předtym fšeckym
2. Dožínky
3. Soché mlask
4. Úcta k modle
5. Výprava do Vinného Šlehu
6. Šarvátka
7. Kořalkový moribundus
8. Cizí lid v cizím kraju
9. Kekel z pekel
Staroslovanská pitka
Pivní vrh
Napalm Death
Time Waits For No Slave
Blues For The Redsun / Omm
Deadspace / Knocking On The Cemetary Gates (split SP)
Napalm Death
Utilitarian
Coal Chamber
Chamber Music
Serpentian
The Divine Harm
Aara
Triade III: Nyx
Wovenhand
Silver Sash
Bloody Lair
Warhate
Marduk
Frontschwein
Napalm Death
Apex Predator - Easy Meat
21. září se v plzeňském klubu Parlament odehraje společný koncert německých Infestus a domácích Mallephyr. Zahraniční hosté přivezou svou novou desku ...
9.9.2024Poslední nahrávka Skylor od Dying Passion doputovala do černých oběžných drážek. Detaily ohledně edice vydané pod patronací Magick Disk Musick čtěte n...
8.9.2024Norští pochmurní deathers Shaamiroth vydají 31. října u W.T.C. Productions své třetí album Devildom.
6.9.2024Nová deska Drom je právě k prodeji na oranžovém LP například na kapelním mailu nebo skrze portál bandcamp. Z alba nazvaného Pustina můžete tamtéž slyš...
6.9.2024Polyho projekt Poly Noir zveřejnil další ze série videoklipů, aktuálně ke skladbě Padá hvězda. Ke shlédnutí na youtube.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.