Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Na pohanské metaly máme v našem kraji zvláštní cit. Alespoň já to vidím jako určitou výsadu, která se kraj od kraje jednoduše mění. Teď prakticky myslím zemi od země (stát od státu), neboť v každé konkrétní lokalitě jde o jiné zvyky, symboly a především historii. U nás se hodně hovoří o slovanské kultuře, ke které se pak hlásí celá řada pagan metalových ansámblů. Tu a tam někdo vzpomene na kelty (díky bohu… ale jakému, že?), často se však klaní severským mytologiím. Do tohoto pohanského kotle svou ratolest vhazuje i skupina Staroslovanská Pitka, která s albem Pivní Vrh přináší několikero příběhů z dané lokality.

Hledáte-li onen kopec (ale pozor na záměnu slůvek vrch a vrh) na mapě, tak věřte, že jej těžko naleznete, jelikož už v samotném bookletu se píše, že: Všecky osoby, aj celý Pivní Vrh sú vymyšlené. To však nevadí k tomu, aby si ucho na plno vychutnalo bohaté příběhy o chlastání, cizoložení a samozřejmě o rouhání. Celé se to nese v duchu vyprávění v přítomném čase, takže se pomyslně ocitáme právě v oněch oslavovaných dobách před příchodem těch dvou šarlatánů z Balkánu (5. července). Líbí se mi úvodní slovo skladby Padlá děva, které o tomto fenoménu vypráví. Ostatně všechny skladby mají na svém začátku vložen prolog, který od praskajícího ohně vypráví pamětník dědiny v Baraních horách. Tohle úvodní slovo je pěkné, jen bych jej možná oddělil do samostatných stop, aby navazující skladba mohla fungovat samostatně. Takhle si při přepínání mezi písničkami musíte vždycky poslechnout ještě ono mudrování a rozumování. Jasně, je to nedílná součást skladby, ale já bych ji přeci jen oddělil, jen tak pro pořádek, byť se mi ta staročeština s lokální hantýrkou velice zamlouvá.

Témata jsou daná – staroslovanské hrátky v předkřesťanské době, kdy bujaré veselí a četnost božstva zavdávala nejedné legendě, o kterých stojí za to si vyprávět po generace daleko. Jakou pak hudbou však takové poselství ověnčit, aby se lépe podávalo z pokolení na pokolení? Nabízí se folk metal s využitím lidových nástrojů. Tak tuhle variantu autoři škrtli. Vložili totiž do nitra skladeb esenci pohanského black metalu, který obroubili grindovým punkem. Častokráte mi totiž na mysl vyplula podobnost s dílem Fekal Party od Hermaphrodit. Tak tenhle druh grindu mám na mysli. Tímto oslím můstkem se dostávám k tomu, že v této nahrávce opravdu nenajdete skočné melodie, rozmanité nástroje a jinak veselé pidlikání, které je dost často okamžitě spojované s pohanským muzicírováním. Bohužel však v daném hudebním přednesu nevidím ani nic životaschopného v případě absence lyriky. Jednoduše z toho cítím potřebu party kámošů se nějak vyblbnout a proč ne zrovna skrze smyšlené příběhy pohanských kultur. Inu, proč ne.

To všechno je celkem stručně a jasně vysvětlené hned v první větičce bookletu: Nahrané pod rouškou slivkového oparu. Tím je myslím řečeno vše. Nezávadná sranda muzika se staroslovanským pijanstvím a rozverností místních děv. Netřeba pedantsky vyhledávat konkrétní chyby, či naopak dechberoucí trylky a komplikace. Je to jasné a přímočaré. Vhodné ke konzumaci domácích lihovin. Hledáte-li nějaká skutečná pohanská moudra a přímočaré osočování křesťanství z jejich zločinů – hledejte jinde. Staroslovanská pitka je dost možná i jen jednorázová záležitost, která vznikla zřejmě za účelem vlastního pobavení, a ne k šíření hudební osvěty mezi široký okruh fanoušků. A pokud ano, tak ta hudba to prostě nedá. Říkám to na rovinu. Ne, že by to byla taková mizérie, ale prostor v polici raději podržím další nahrávce kapely Přítel Belial, která je prakticky s touhle bandou spřízněná. Takže Pivní Vrh je soubor skladeb pobavení hodných, dobře se poslouchajících, avšak (prorocky odhaduji) netrvanlivých. Snad mi rozumíte, nic ve zlém, s chlapíky bych klidně poklábosil u piva a dovedu si barvitě představit, jak nahrávání takovéhle desky probíhalo a určitě bych si jej užil také velmi intenzivně. Tak si nalijte kořalku a dejte se do poslechu.