Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stíny Plamenů - Záře zápalných šňůr

Stíny PlamenůZáře zápalných šňůr

-krusty-7.10.2020
Zdroj: CD jewelbox
Posloucháno na: PC + mobil
VERDIKT: Už je můžeme nazvat klasiky. Tak tedy: klasici tuzemského blacku opět vyrážejí na další povedenou výpravu pod poklopy!

Morbivodovi čističi kanalizačního řádu opět útočí a já už ztrácím pojem o tom pokolikáté. Posedmé? Poosmé? Na rovinu říkám, že tvorbu (nadprodukci?) tuzemského black Devina Townsenda jednoduše nestíhám. A mám ji rád. Naše republika je plná příjemného black metalu, ale Stíny Plamenů stavím poslední dobou takřka nejvýše. V tomto militantním a stabilně dobrém blacku bylo vždy všechno v pořádku. Zejména v sypanicích jim to pěkně po mardukovsku cinká chladným kovovým kulometem jako nikomu u nás.

 

Po pěti letech je tu tedy máme zase – budou nám opět chutnat nebo je to o opakování, které je matkou moudrosti? Pojďme na to rychle, stručně a heslovitě.

 

 

Půlhodinka a sedm kousků je tak akorát.

 

Díky použití mateřského jazyka je pro mě jejich tvorba stále atraktivní. Rozumím jí.

Miluji „stadionové“ (rozuměj: zapamatovatelné, v pozitivním smyslu ikonické) frázování ve stínoplamenovském black metalu. I tady takové je. Třeba takové „záážeh!“ nebo „sběrač A se neodvažujte zkoušet!“ si nezadají s mým favoritem „mrtváá kóómóórá!“. Chytlavosti je třeba i v black metalu (vzhledem k názvu alba určitě).

 

Baví mne texty. Vlastně jako vždy. Díky nim se nejedná jen o bezhlavý nářez, ale jde o nářez „s příběhem“. Obraty jako „...dnes je den hloubení hrobů“ jsou prostě k sežrání. Stíny Plamenů nejsou jen kapela, ale je to i entita, nalézající se napůl v podzemí. A charisma si prostě nekoupíš - to buď máš nebo nemáš. Tady je, a je nedílnou součástí.

 

Album Záře zápalných šňůr je fortelně odehraný metal, kde každý plní svoji roli a ani jedna čtvrtina celku nekulhá. Muzikantsky skvělé. Nejlepší kousek? Možná Zátiší s plynem, možná Zážeh, možná něco úplně jiného. U prvně zmíněné položky se mi líbí úvodní kytarový riff. To je ta cesta. Každopádně atmosféru podzemí spolu s riffy nádherně dokreslují řídce (škoda!) užité industriální zvuky. Tady bych se nebál přitlačit na pilu.

 

Při naposlouchávání se mi stalo takové faux pax. A může za to nešvar poslouchání z mobilu během podvečerní vycházky za městem. Telefon mi nenačetl info o albu a ze skladeb se stalo cosi jako 01 Stopa1, která se nevímproč smíchala s jistým albem od Abigor. A tak si říkám, sakra, naši Plzeňáci nám sympaticky zprogresivněli... než jsem prozřel. Ale chvíli mi to tedy trvalo :-) A uvědomil jsem si, že bych trochu ne-tradice u Stínů přivítal. Ale nejsem si jist, zda by se potom nejednalo o úplně jinou kapelu.

 

 

S čím mám problém, je front cover. Chápu, jde spíše o relikvii než o obraz. Chápu i tu autenticitu (jde o desku, do které autor pouze otíral štětec), ale z estetického hlediska je to letos bod mínus. Recenze je subjektivní názor, takže takhle to mám. Booklet je stylový, archaický a tak nějak k podzemnímu blacku asi patří.

 

Když na papíře podtrhneme účet, vychází nám z toho stále solidní black made in Plzeň, který má smysl poslouchat. Vlajka nadprůměru vlaje dále.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 12.10.20 14:04odpovědět

souhlas takřka do puntíku

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky