Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Biesy - Transsatanizm

BiesyTranssatanizm

Victimer1.10.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Transsatanizm je elektronikou propláchnutý black metal, avantgarda a extravagance. Biesy kopli podpatkem do vosího hnízda.

Někdo je šokován, zhnusen, další zase fascinován, účel je však naplněn. Biesy se zařadili po bok kapel, které irituje stát zamčené v ohradě a jen drze pošilhávat skrze plot. Za vším hledej chlápka pod pseudonymem PR, který se deskou Transsatanizm mění na kus dámy v jeho těle, na podivnou osobu jménem Faustyna IHS Moreau. Proměna týpka, co byl léta zvyklý opírat svůj pohled o dunkelheit, teď činí prakticky to samé jen trochu s jiným pořadím hodnot a jako křiklavá domina. Noční Biesy a pulsující krev v žilách střídá červený latex, paruka a chuť býti ženou. Touha provokovat, dráždit a taky si v tom pěkně libovat.


... za oknem znowu dunkelheit ...

 


Transsatanizm je druhé album Biesy. Debut Noc lekkich obyczajów se dal označit jako zajímavá varianta vzešlá ze scény na sever od nás. Docela slušná deska, která si řekla své, ale zase to nebylo něco, co by svým pojetím a soundem mělo zanechat výraznější otisk. To se nestalo. Možná se dalo něco vysledovat, ale zůstalo jen u náčrtků, které až Transsatanizm mění ve výrazné linie. Uzrál čas být víc odvážný, mít po ruce víc věcí na hraní, umět si dovolovat a vzít ty svoje Biesy zas trochu z jiné strany.


Abychom se Biesy dostali na kobylku, je dobré se upnout na kapely jako Furia nebo Gruzja, dovtípit se jak ukázkově nelpí na blackmetalové klasice, ze které si berou jenom základ a pak už si každá dělá věci po svém. Obě vidím ve vztahu k aktuálnímu balení Biesy jako zásadní, PR navíc v Gruzja působí. Dělat si ten chlív po svém, to je oč tu běží, posouvat a bořit, a být u toho aspoň trošku originální. Polská scéna má každou chvíli hned několik horkých kandidátů na elektrické křeslo pokrokově smýšlejících vizionářů, kterým nedělá problém po svém posouvat blackmetalové hranice. Tohle nezačalo včera, ale platí to už pěknou řádku let. Když si vzpomenu z jakých poměrů vzešli Lux Occulta a pak si pustím jejich poslední verzi strašení dětí Kolysanki, jen si potvrdím o jak nadčasové album se jedná. Pořád to tam je.

 


Do těchto svérázných končin ale zatím nechci Biesy, ani Transsatanizm nijak tlačit, na to ještě podle mě nemají. Druhé album Biesy ideálně definuje jak si vyhodit z kopýtka, je plné rtěnky, přitom smrdí jak stará elektrárna, ale pořád je to hlavně black metal a jsou zde okamžiky, které to poměrně rázně potvrzují. Transsatanizm není žádná tancovačka pro latexové gotiky, samoúčelné elektro pyré sexuálních choutek pro EBM gurmány, ani pseudo-psychedelická chemie. Je to pořád metalová deska, blackmetalová deska. Jen je na ní silnější vrstva make-upu.


Pokud jde o tu extravaganci, nakonec je víc vizuální jak hudební. Do červeného latexu převlečený blackmetalista se mi příčí o poznání víc, než místy dost plastická podoba tvorby Biesy, která nemá v povaze být složitá. V Biesy dříme kus geniality, jen nebyl úplně probuzen. Talent rozpoutat malou revoluci je ale evidentní. Nebo jde o symbol zaprodanosti a tendenční jehlou ušitou kompilaci nevkusu? To je téma k diskuzi... Za sebe musím říci, že elektro-metalová tvář Biesy mi příliš neučarovala a daleko platnější mi přijde schopnost rozvíjet své nápady bez všech křiklavých projevů. Omdlévat se nebude, je ale dovoleno si užívat, kopat do zábran a skákat přes ně. Blackfloorová rubanice IHS mi přijde jako takový natlakovaný gumový black metal, víc než abych uznal, že Biesy propadli industrializaci. Ani EBM vyprošťovák Nowa Transylwania si kromě závěru moc neužívám, to pravé gró transsatanizmu vidím jinde.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/biesy%20transka.jpg


Ve skvělé dvojce La Dolce Instant a Golgotha 2045, kdy zejména druhá jmenovaná kvete jako plevel na blackmetalovém záhonku a ukazuje, že ten dunkelheit v mysli lze udržovat při životě i jiným způsobem, než velí pravidla. Taky Karolina 23 patří mezi skladby, které tvoří páteř nové podoby Biesy. Ve svých experimentálně atmosférických mžitkách před očima mi zrovna v ní polské latex komando připomíná nové desky Master´s Hammer. Je to jen zlomek pocitu, ale vždycky na mě odkudsi dýchne. A zbytek? Zbytek je přece trans black metal, jako třeba poslední kus Uwaga: świat, mix všeho výše řečeného. Novinka Biesy nebude pro každého, ale určitě splňuje kritéria překvapivé a odvázané desky, které není nic svaté. Transka mydlí black metal a místo černé hledej ty nejšílenější barevné kombinace. Mała kurwo, kurwo mała!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky