Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Stíny Plamenů - Záře zápalných šňůr

Stíny PlamenůZáře zápalných šňůr

-krusty-7.10.2020
Zdroj: CD jewelbox
Posloucháno na: PC + mobil
VERDIKT: Už je můžeme nazvat klasiky. Tak tedy: klasici tuzemského blacku opět vyrážejí na další povedenou výpravu pod poklopy!

Morbivodovi čističi kanalizačního řádu opět útočí a já už ztrácím pojem o tom pokolikáté. Posedmé? Poosmé? Na rovinu říkám, že tvorbu (nadprodukci?) tuzemského black Devina Townsenda jednoduše nestíhám. A mám ji rád. Naše republika je plná příjemného black metalu, ale Stíny Plamenů stavím poslední dobou takřka nejvýše. V tomto militantním a stabilně dobrém blacku bylo vždy všechno v pořádku. Zejména v sypanicích jim to pěkně po mardukovsku cinká chladným kovovým kulometem jako nikomu u nás.

 

Po pěti letech je tu tedy máme zase – budou nám opět chutnat nebo je to o opakování, které je matkou moudrosti? Pojďme na to rychle, stručně a heslovitě.

 

 

Půlhodinka a sedm kousků je tak akorát.

 

Díky použití mateřského jazyka je pro mě jejich tvorba stále atraktivní. Rozumím jí.

Miluji „stadionové“ (rozuměj: zapamatovatelné, v pozitivním smyslu ikonické) frázování ve stínoplamenovském black metalu. I tady takové je. Třeba takové „záážeh!“ nebo „sběrač A se neodvažujte zkoušet!“ si nezadají s mým favoritem „mrtváá kóómóórá!“. Chytlavosti je třeba i v black metalu (vzhledem k názvu alba určitě).

 

Baví mne texty. Vlastně jako vždy. Díky nim se nejedná jen o bezhlavý nářez, ale jde o nářez „s příběhem“. Obraty jako „...dnes je den hloubení hrobů“ jsou prostě k sežrání. Stíny Plamenů nejsou jen kapela, ale je to i entita, nalézající se napůl v podzemí. A charisma si prostě nekoupíš - to buď máš nebo nemáš. Tady je, a je nedílnou součástí.

 

Album Záře zápalných šňůr je fortelně odehraný metal, kde každý plní svoji roli a ani jedna čtvrtina celku nekulhá. Muzikantsky skvělé. Nejlepší kousek? Možná Zátiší s plynem, možná Zážeh, možná něco úplně jiného. U prvně zmíněné položky se mi líbí úvodní kytarový riff. To je ta cesta. Každopádně atmosféru podzemí spolu s riffy nádherně dokreslují řídce (škoda!) užité industriální zvuky. Tady bych se nebál přitlačit na pilu.

 

Při naposlouchávání se mi stalo takové faux pax. A může za to nešvar poslouchání z mobilu během podvečerní vycházky za městem. Telefon mi nenačetl info o albu a ze skladeb se stalo cosi jako 01 Stopa1, která se nevímproč smíchala s jistým albem od Abigor. A tak si říkám, sakra, naši Plzeňáci nám sympaticky zprogresivněli... než jsem prozřel. Ale chvíli mi to tedy trvalo :-) A uvědomil jsem si, že bych trochu ne-tradice u Stínů přivítal. Ale nejsem si jist, zda by se potom nejednalo o úplně jinou kapelu.

 

 

S čím mám problém, je front cover. Chápu, jde spíše o relikvii než o obraz. Chápu i tu autenticitu (jde o desku, do které autor pouze otíral štětec), ale z estetického hlediska je to letos bod mínus. Recenze je subjektivní názor, takže takhle to mám. Booklet je stylový, archaický a tak nějak k podzemnímu blacku asi patří.

 

Když na papíře podtrhneme účet, vychází nám z toho stále solidní black made in Plzeň, který má smysl poslouchat. Vlajka nadprůměru vlaje dále.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 12.10.20 14:04odpovědět

souhlas takřka do puntíku

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky