Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Že německá kapela Stormwitch ještě existuje, je takový malý zázrak. Muzikantů se v této čarodějné chýši vystřídalo, že by to nejednomu kronikáři zamotalo hlavu. Od samých počátků to táhne jen frontman Andy Mück, i když ani jemu nelze “zapomenout” osmiletku nečinnosti (1994 až 2002). Ostatní se kolem něj točí s prominutím jako mouchy kolem dortu a která se zrovna přilepí, ta se přilepí. Od toho se pak odvíjí i celková činnost kapely. Takže když to na počátku nového tisíciletí po dvou řadovkách “Dance with the Witches” a “Witchcraft” konečně vypadalo, že veteráni našli svoje tempo, nové album se neukázalo dalších téměř jedenáct let. Až letos v lednu, kdy se novinka “Season of the Witch” objevila v obchodech. Už bylo na čase, pánové.

Ke Stormwitch chovám již od dob dospívání kladný vztah, zejména díky raným nahrávkám “Tales of Terror” a “Beauty and the Beast”, které jsem sjížděl ze starých a ohraných kazet. Nové album však Andymu a jeho tlupě i s ohledem na všechny moje zakořeněné sympatie jaksi nemůžu pochválit. V první řadě bych chtěl říct, že materiál není zlý. Stormwitch a chytlavé písničky, to je poměrně tradiční spojení, které se i zde mnohokrát hlásí o slovo. Vlastně takřka všechny položky na základní CD edici alba jsou naprosto klasické výsledky skladatelské práce těchto Němců - melodické, chytlavé, místy i malinko infantilní (např. refrén titulní skladby), ale pořád ryze stormwitchovské. Ani stěžejní prvek - Andyho pěvecký výkon - není nic, nad čím bychom si měli povzdechnout. Své gotické pohádky vypráví suverénně a bez zjevných úlev. Stále se umí chopit výšek (“Evil Spirit”) i citlivě odzpívat baladu (romantická “Runescape”). Potud tedy všechno v pořádku (zvláště když posunu hrozné intro v němčině)...

...ale ten černý mrak, který se mezi řádky nenápadně přiblížil až sem, se naklání nad celým albem. Problém s velkým P je zvuk a vůbec celá produkce. Stále se nemohu zbavit přesvědčení, že nám Stormwitch předložili jen jakési demo nebo předprodukci materiálu, který se realizovat ve studiu teprve bude. Kytary jsou slabé a neškodné, aranže velmi střídmé (výjimkou budiž "Last Warrior", která je obohacena o sbory a zní to věru dobře). Skladby jakoby neměly svůj vnitřní náboj. Některé jsou navíc tak podivně useknuté ( “At the End of the World”, “The Harper in the Wind”), že mě to přivádí k myšlenkám, že v režii asi došlo kafe a pak se na to zapomnělo.

Celek zkrátka působí jako domácí počítačová záležitost nebo jako velmi levná varianta studia. Což o to, u kytaristy Ralfa doma to určitě levné bylo, ale očekával bych, že zkušený čaroděj Andy rozezná kouzelnickou hůlku od pendreku, i kdyby měl křišťálovou kouli napadrť. Už vůbec mi pak nejde do hlavy ten automat místo bubeníka. Jestli existuje styl, kde programované bicí rovnají se průser, tak je to heavy metal. A Stormwitch hrají heavy metal a toto album je v tomto ohledu opravdu průser.

Co říct závěrem... De facto ani nevím, jestli mám být rád aspoň za ty solidní písničky v nedošitém kabátě, nebo žehrat nad tím, že jak by album znělo, kdyby se nahrálo pořádně.